Stromky za mřížemi

Všichni, co žijí v Čáslavi kolem nich prošli. Mnozí z nás tam chodíme i denně. Stromky na pěší zóně. Kolem Vánoc bývají nazdobeny půvabnými světélky a každoročně trochu prořezány a vytvarovány. Přesto nám před očima naším přičiněním hynou a necháváme to bez povšimnutí.
Někdy i ty nejlepší úmysly mohou vyznít přesně naopak. Myslím, že i architekt pěší zóny v Čáslavi byl při projektování řady stromků chráněných ozdobnými mřížemi z kovu veden také dobrými úmysly. Stromky budou chráněny před nepříznivým vlivem okolí a navíc to bude vypadat pěkně...

Většině z nich ale železné mříže moc neprospěly. Když se dnes projdeme podél našeho stromořadí, zjistíme, že asi polovina kmínků je poměrně závažně poškozena. Rány na kmenech kopírují umístění kovových obručí mřížoví (obruče jsou tři) a tak první najdeme ve výši asi třiceti centimetrů nad zemí. Nejvyšší obruč je asi v úrovni našich očí a ta prostřední je někde mezi nimi.

Alespoň nějaký ten šrám se nevyhnul žádnému z javorů, ale některé kmeny stačily včas zesílit a poškození nyní dokáží lépe vzdorovat. Ukázkové poškození najdeme hned na začátku pěší zóny nedaleko "Penny"

Příčinou je (krom lidské nevšímavosti) hlavně nedomyšlená realizace kovové ochrany. Celá ta mřížová trubka stojí na čtyřech čtvercích nejspíše z litiny, které dělají kolem stromku jakýsi ozdobný, řekněme záhonek. Problém je, že jsou všechno, jen ne stabilní základna.

Každý žák druhého stupně základní školy si umí představit, že čtverec, podepřený jen na dvou sousedícíh stranách, nemůže být stabilní. A tyto čtverce jsou na pevném podkladu (na ohraničení toho záhonku) podepřeny právě takto. Zbývající dvě strany jsou vždy volně položeny na zemině. Celá ta legrace je jakýmisi oky spojena s mřížovou trubkou okolo kmene.

Působí to tak nějak jako laciná plastová dětská stavebnice - určitě jste se s nějakou takovou setkali, vyznačují se zejména tím, že je nelze pevně sešroubovat, pořád se nějaký díl hýbe. Stejně tak je to i zde.

Takže když na čtverce působíme nějakou silou (stačí i šlápnutí dětské nožičky), celá ta konstrukce se zakymácí a udeří některou z těch obručí do kmínku. A podle pravidla že stokrát nic umořilo osla, ze stovek a tisíců malých nárazů vzniknou nakonec ta poškození, která vidíte na obrázcích.

Abychom ale nekřivdili jen autorům těch mříží. Na některých místech je vidět, že se nejedná o žádné dětské nožičky ale o kola automobilů. Kamiony tam sice nejezdí, ale ty zásobovací dodávky a malé nákladní automobily mají klidně několik tun. A jejich řidičům na nějakých stromcích nesejde. Dobře to vidíte na následující fotografii. Tyhle čtverce byly již minimálně jednou svařované. Už to ale na nich není moc poznat.

Je to přibližně tam, kde bývala dlouhá léta výstavní sín, nežli se přemístila do nových prostor na náměstí. O tomto stromku bych měl spíše mluvit v minulém čase, jelikož několik posledních lístečků na něm vyrostlo loni. Letos se už nezazelená. Stovky nárazů ho totiž ohlodaly kolem dokola až na holé dřevo a to nemůže bez pomocí přežít žádný strom.

Sadaři sice umí takovému stromku (kterého například ohlodají králíci) zkusit pomoci přeroubováním poškozené části. Ale tady nebyl žádný sadař - a i kdyby, nebylo by to nic platné. Pamatuji si na podobné ochrany stromků v Praze. Byly jednak trochu robustnější a lecos tedy vydržely a jejich základny nebyly složené ze čtvrtin, ale z polovin.

Takový díl byl potom podepřen na třech stranách (a tedy vždy i na dvou protilehlých), což je výrazně stabilnější a odolnější varianta. Byla dostatečně pevná na to, aby odolala chodcům a umístěná většinou i tak, aby bylo působení automobilů až na vzácné vyjímky omezeno.

I na Čáslavské pěší zóně si totiž můžete všimnout, že lépe dopadly ty stromky, které mají okolo sebe lavičky. Ačkoliv trámky laviček jsou často již dost poničené zubem času, tak ty krajové betonové kostky odradí každého normálního řidiče. (tanky tu naštěstí už roky nejezdí).

Možná by stálo za to, až se bude uvažovat o nějakých úpravách pěší zóny, se zamyslet i nad tímto problémem. Už i proto, že stromy které přežily budou mít za dva či tři roky docela široké kmeny a do ochrany se už nevejdou. A i pokud by se plánovala periodická výměna těch stromků za mladší a menší, bylo by jistě příjemnější mít tam zdravé kmeny, nežli zmrzačená polo-uschlá torza. Stromy sice nemluví a nebudou si stěžovat, ale v přírodě mají své místo stejně tak, jako my. A zláště ve městech bychom si jich měli vážit.