Pokud si každé ráno dopřáváte šálek vynikajícího chemického pytlíkového čaje zakoupeného v Lidlu, v Pennymarketu nebo obchodech podobně přírodního druhu, možná ani nevíte, že ona nechemická část obsahu onoho bílého pytlíku traduje svou historii mnohem dále, než si kdokoli z nás dokáže představit. „První šálek laská mé suché rty a hrdlo,
druhý tříští stěny osamělého smutku,
třetí hledá vyschlé prameny říček v duši,
aby nalezl příběhy pěti tisíců svitků.
Se čtvrtým odchází bolest minulých křivd,
pátý očišťuje mé maso a kosti,
se šestým se spojuji s nesmrtelnými,
potěšení ze sedmého mohu sotva snést.
Čerstvý vítr proniká mými křídly,
jak si razím cestu na Pcheng-Laj.“
Lu Tchung (618-907)
Historie čaje ve světě zakládá si na pověstech a bájích, jež pravděpodobně ve Starých pověstech českých Lojzy Jiráska nenajdete. Podle klasické čínské mytologie Šen-nung (Božský oráč) po jednom namáhavém dni zjistil, že do vařící vody spadlo několik čajových lístků z rostliny venku za jeho oknem zasazené a mohutným větrem ohýbané. I pokusil se zvídavý oráč vody napít a Heuréka!, čaj byl na světě. Poněkud drastičtějšího druhu je novodobější legenda z Japonska; čajovník podle ní vyrostl na místě, kam dopadla zavírající se odříznutá víčka několik let meditujícího (a tedy i nechtěně usínajícího) světce Darumy. Srolované a vysušené lístky této rostliny pak nápadně připomínaly tvar očních víček. (Pokud jste někdy vařili např. Chun Mee, víte, o čem mluvím.)
Další historie čaje přechází přes různé čínské dynastie, japonský čajový obřad (čadó) a estetiku čajového náčiní příliš zdlouhavě na to, abych se zde o ní rozepisoval.
Věř, milý čtenáři, že pokud právě vaříš čaj z pytlíku z výše zmíněných obchodů, nemohl bys takto učiniti, nebýt události, ke které došlo v Anglii sedmnáctého století.
„Onen znamenitý a všemi lékaři vychvalovaný nápoj, zavný Číňany čcha a ostatními národy tai, prodává kavárna Sultaness Head na Sweetings Rents u Londýnské královské burzy.“ píše se v novinovém letáku Thomase Garwaye z r. 1658. Možná, že toto byl právě ten spouštěcí mechanismus pro „čajománii“, která během několika dalších let zachvátila celou Evropu. Čaj se pil téměř všude, s mlékem, bez mléka, s citronem i bez něj a stal se – asi natrvalo - součástí evropské kultury.
Staletí ubíhala a čaj po čase dorazil i k nám, do Čáslavi. Darumova víčka či ten samý nápoj, který pil bájný Šen-nung si můžete dát i vy. Čajovna v předsálí Miloše Formana (
www.club-coffein-cz) Vám kupodivu nenabídne půllitr piva a buřt s křenem a hořčicí, dokonce ani onen pytlíkovaný čaj z Penny. Přesto možná stojí za to si po filmu nebo před filmem, pro nenasyty i v jeho průběhu, zajít na zelený, černý, bílý, aromatizovaný nebo ovocný čaj. Možná pochopíte, proč Číňani opovrhují naším „čajem“, tedy vyvařenou vodou s cukrem a citrónem. Možná zjistíte, že není čaj jako čaj. A možná kouzlu čaje, teď myslím toho skutečného, zcela propadnete.
Matyáš Moravec
Pozn. - úvodní citace převzata z knihy Všechny čaje Číny Kita Chowa a Ione Kramerové (Amana a DharmaGaia, 1998)