sipka
Index Kultura Inzerce Firmy Rubriky Odkazy

sipka Reklama

sipka Program kin v regionu

Dnes : Dnes se nehraje žádný film!
Zítra : Zítra se nehraje žádný film!
Pozítří : Pozítří se nehraje žádný film!
Kompletní program kin

sipka Kalendář akcí

<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       
dnešekčlánekakce

sipka Program divadel v regionu

Tento týden : Tento týden není žádné další představení!
Příští týden : Příští týden není žádné představení!
Za 14 dní : V tomto týdnu není žádné další představení!
Kompletní program divadel

sipka Krátké zprávy

sipka Vyhledávání

Hledej v Čáslavsko.net!


Rozšířené vyhledávání

sipka Nástěnka

sipka Databáze firem

Databáze firem na Čáslavsku
    Obory:
Nejste v seznamu?
Chcete upravit nebo rozšířit údaje?
VDSOFT.EU - Správa serverů, sítí a bezpečnost v IT
DELTA ENGINEERING KOLÍN - CNC Obrábění, výroba přípravků a prototypů
 31. 12. 2008 •• Rubrika: » Index » Informace » Historie •• Jiří Prchal

s_o Válečné cesty 21.pěšího pluku čáslavského v 1.světové válce – 4.část

Závěrečný díl seriálu o čáslavském pluku a jeho osudech za I. světové války. Nesmyslnost války krok za krokem.
X. sočská ofensiva
 

Ve 3.části tohoto seriálu jsme skončili 24.4.1917, kdy náš pluk odešel na zotavenou do Grabovic, Zálezi a Zgoniku. Nyní často naši vojáci sledují nepřátelská letadla jak bombardují vojenská skladiště, obzvláště u Gorjanska. Stupňuje se i nepřátelská letecká výzvědná činnost, což svědčí o blížící se ofenzivě. A skutečně 12.5.1917 začíná X. sočská ofenziva.

Pluku byla nařízena pohotovost a přesun k vesničce Praprotu, kde byl v záloze, tábořil pod stany a očekával další rozkazy. 21.5. pluk střídá u Hudilogu značnými ztrátami zeslabený pluk. Noc i následující den proběhl celkem klidně. Dva italští přeběhlíci vypovídají, že v 11 h začne útok. Ale nestalo se tak. Až 23.5. ve 3 h ráno začíná bubnová palba na celé frontě. Granáty a miny dopadají do zákopů našeho pluku, které jsou brzy velmi poničeny. Ve velkém počtu se objevují italská letadla, která vrhají pumy na zákopy pluku. Kulomety ostřelují postupující zálohy pluku. Ve 12 h útočí italská pěchota v několika vlnách proti našim zákopům a ve 14 h proráží úsek IV.praporu, který je skoro celý zajat i s velitelem praporu. K večeru přichází oddíly 55.pěšího pluku do ztraceného úseku našeho pluku a snaží se vést protiútok, který se však nezdaří. 24.5. se Italové dostávají do týlu našeho II.praporu. Jednu jeho část zajímají, druhá část se probíjí zpět do druhé linie. III.prapor je nucen svoje linie dobrovolně opustit a stáhnout se zpět do druhé linie. K objasnění našeho neúspěchu je nutno dodat, že postavení pluku u Hudilogu bylo velmi nevhodné, neboť Italové měli možnost vést útok na postavení pluku ze tří stran. Italové se spokojili s dosaženými úspěchy a zakopávají se. V příštích dnech se znovu pokouší obsadit naši druhou linii. Ale to se jim nedaří. Když se na velitelství divize dozvěděli, že postavení u Hudilogu je stále v rukou našeho pluku, nevěří tomu! Ztráty pluku byly obrovské. Padlo 150 mužů mužstva, 400 jich bylo raněno a 400 jich bylo zajato.

Až 31.5. pluk odchází z fronty na zotavenou do Volčijigradu. Tam již 29.5. přichází XVIII. pochodový prapor, který byl dosud jako divizní záloha. Za projevenou chrabrost byl pluku přislíben delší pobyt na zotavené. Tak celý měsíc zůstává pluk ve Volčijigradu a 1.7. pochoduje na další zotavenou do Pliskovic. Pluk se doplňuje čtyřmi pochodovými setninami. 10.8. pluk odjíždí vlakem do Lublaně, kde je v okolí ubytován ve Svatém Vítu, Dolní Pirnitshi a v Draule. Zde se poprvé ve válce setkává se svým I.praporem (který byl před válkou posádkou v Brčce v Bosně).

XI.sočská ofenziva

Tato ofenziva začala 17.8. Pluk odjíždí opět na kraskou frontu a již 21.8. je vykládán na otevřené trati mezi stanicemi Divazza a Sezana. Odtud pochoduje do Pliskovice. 22.8. se pluk dostává až do okolí Mavhinje, kde táboří pod stany, jako divizní záloha. 25.8. při pochodu do Salvátorové jeskyně byl IV.prapor napaden plynovým útokem. Ale po nasazení plynových masek prapor došel bez nehody. 26.8. vystřídal III. a IV.prapor pluku benešovský 102.pěší pluk v úseku Brestovického údolí u Mladiči. V tomto úseku se první linie udržela po celou dobu XI.sočské ofenzivy. Ale vlevo i vpravo byla vojska zatlačena do druhé linie. Nepřítel hlavně vedl své útoky proti úseku III. a IV.praporu, ve snaze vyrovnat frontu. Ale úsek byl přes veliké ztráty uhájen. Padlo 60 mužů, 250 jich bylo raněno a 150 jich bylo zajato. 2.9. byl pluk vystřídán 63.plukem a odešel do zálohy do Mavhinje. Pluk byl doplněn XXIX. a XXX. pochodovým praporem a 4.setninou pochodového praporu od 8.pluku. 18.9. boje ustaly. Pluk obsadil zákopy u Flondar, kde vystřídal 55.pěší pluk. Zákopy zde byly dobré, byl zde i dostatek kaveren chránících mužstvo před nepřátelským dělostřelectvem. Ale počasí bylo deštivé a chladné, dostavovala se i bora. 11.10. byl pluk vystřídán 15.plukem a odešel na zotavenou do Saleže.

21.10. pluk opět odchází do zákopů v brestovickém údolí a 24.10. oznamuje divizní velitelství, že započala naše ofensiva u Tolmina. Pluku bylo nařízeno držet tento úsek a častým vysíláním hlídek před naše zákopy znepokojovat nepřítele. To vyvolávalo dělostřeleckou palbu. Z velitelství divize přichází zpráva, že se útok u Tolmina zdařil. To byly první známky nastávajícího ústupu. 27.10. výzvědné hlídky mají za úkol zjistit, zda jsou nepřátelské zákopy ještě obsazeny. Ve 22 h se ozývá střelba na naše hlídky. Ve 23 h je vyslána jedna četa na kótu 144 pod vedením šikovatele Kulhánka. Kóta byla po malém odporu dosažena a ve 24 h došla od šikovatele Kulhánka zpráva, že vlevo i vpravo jsou zákopy opuštěné. V této době směrem od Doberda, Ronchi a Cervignana byly slyšet silné detonace a zář požárů ozářila celý horizont. To Italové ničili svůj válečný materiál. Ještě za noci obsadily oba prapory pluku italské zákopy a vyslaly výzvědné hlídky na kótu Crni severně od Doberdského jezera. Mužstvo pochopitelně využilo situaci a pídilo se v zákopech po kořisti, hlavně po jídle a pití. Dosažený úspěch měl pozitivní vliv na naše vojáky. Vyvolalo to hluboký a odlehčující dojem zvláště při pomyšlení na situaci před několika hodinami kdy kraj ovládala smrt. Ještě je třeba připomenout hrdinství šikovatele Kulhánka a jeho smrt. Časně ráno 28.10., ještě za úplné tmy, kdy měl na opasku zavěšeny čtyři ruční granáty, se zapletl do ostnatých drátů a při explosi těchto granátů byl roztrhán. Tento poddůstojník byl přitom od r. 1914 mimo krátkých dovolených stále na frontě. Čest jeho památce.

Z Jamiana, ležícího v blízkosti doberdského jezera, byly vyslány dva výzvědné oddíly, každý v síle 50 mužů. Měly za úkol dostat se do styku s ustupujícím nepřítelem a zamezit jeho uchycení se na vhodných místech. 28.10. pluk dostal za úkol pochodovat přes Doberdo, Vermegliano, Selz, Ronchi, Bergliano a Pieris s úkolem zmocnit se třech mostů přes Soču. Během tohoto pochodu pluk potkal první kolonu italských zajatců, v síle asi 200 – 300 mužů, vesele si popěvujících. Východně od Vermegliana přišel rozkaz zastavit a ubytovat se přes noc. V této době pluk dostal mnoho dispozic, které se často měnily. Nepřítel byl již v plném ústupu a příslušníci pluku pochybovali o existenci mostů. A jejich předpoklady se vyplnily. Na zákrok velitele brigády se pluk dal znovu na pochod a po chvíli již slézal z výšiny u Selze. Před nimi se objevila širá, daleko se rozprostírající nížina sočská s nejbližší osadou Ronchi. V ní se nalézala velká přádelna, z níž později veškeré stroje putovaly do Německa, jako německá kořist. V Ronchi i podél další cesty do Begliana byl poházen různý vojenský materiál. V dešti pluk dorazil do vesnice Pieris. Pochopitelně všechny tři mosty naši vojáci našli zničené ustupujícím nepřítelem. Pluk se ubytoval ve vesnici Pieris, konečně po dlouhé době pod střechou, což se využilo k sušení promoklých oděvů a prádla. K jídlu toho mnoho nebylo, ale vína bylo ke koupi dostatek. Druhý den byli naši vojáci překvapeni potopou. Voda dosahovala až po pás. Vojáci se pustili do budování ochranných hrází. Naštěstí většina domů byla jednoposchoďová. Příčinou potopy bylo prolomení hrází u řeky Soči italskými vojsky. Civilní obyvatelstvo a vojáci pak zahradili prolomené hráze a k večeru začala voda opadávat. 29.10. v 18 h byla dokončena provizorní lávka přes poškozený železniční most a II. a IV.prapor mohli nastoupit pochod přes řeku, aby polními strážemi zajišťovaly železnici a silnice. Velitelství pluku a III.prapor byly ubytováni v Paparianu. V obci Villa Vicentina byla opuštěna vojenská nemocnice, úplně zařízená. V ní zůstalo mnoho zásob. Do příchodu lékaře byla zapečetěna a střežena. Ale koupelny byly ihned uvedeny do provozu a vojákům se naskytla příležitost pořádně se umýt dobrým italským mýdlem a vyměnit si prádlo za čisté a dobré. Nocleh na čistém a pohodlném lůžku byl po těch měsících na frontě v zákopech nezapomenutelný.
Rakousko - Uherská armáda - obsluha lanovky

30.10. se k pluku u Pontesia připojil IV.prapor, který dosud vysílal polní stráže. Během další cesty vojáci pluku viděli obrovské dělo s hlavní délky asi 10 metrů. Bylo to ono dělo, které na Hermadu u kóty 211 posílalo obrovské střely délky asi 1 m. Asi v 9 h pluk dorazil do Cervignana, bývalého rakouského pohraničního městečka. Na kraji městečka pluk vítali opilí domorodci, kteří provolávali slávu Rakousku a vojákům podávali baňaté láhve vína. Městečko bylo za války sídlem hlavního štábu III.armády a i proto zde zůstalo mnoho použitelného materiálu, zejména potravin (mouka, rýže, káva, sýry, sardinky, suchary, čokoláda, víno a milánské pivo v lahvích), ale ve skladech byly i oděvy a obuv. Po poledni byl zahájen další pochod do Torre Zuina. II.prapor byl poslán do St. Giorgio di Nogara. Zde bylo skladiště obuvi japonské výroby. Vojáci si zde vyměňovali boty, ale byla to chyba, neboť japonské boty se brzo prošlapaly.

31.10. bylo pokračováno v pochodu na St. Giorgio. Pluk byl předvojem divize. Protože nebyli koně, velitelé praporů rekvírovali (zabavovali) jízdní kola a na nich vysílali výzvědné hlídky. Bylo to výhodné, neboť zde bylo dostatek silnic a jiných cest, takže vojáci mohli rychle prozkoumat dosti velký prostor. Kromě toho bylo tak snadné udržovat spojení se sousedními kolonami, takže předvoj měl usnadněno zajištění v dosti nepřehledném terénu, který protínalo množství potoků a příkopů osázených hustým stromovím. Také spojení s plukovním velitelstvím bylo rychlejší. Most přes říčku Corno mezi Chiarisacco a St. Giorgio byl stržen, proto se muselo přecházet přes rozbitý železniční most. Byl nařízen odpočinek, který byl využit k vaření. Polní kuchyně ale nemohly přes zbořené mosty, tak se rekvírovali vepři, kteří se zabili a bez vykuchání položili na stůl. Každý si uřízl dle libosti vepřového a buď na své misce od jídelního nádobí, nebo na ukořistěné pánvičce si smažil kotletu a mnohý podléval svoji porci vínem. Pouze soli se nedostávalo. Po čtyřhodinovém odpočinku byl opět zahájen pochod přes Muzzano do Palazzoly. Silnice zde vedla po náspu a byla zatarasena vojenskými automobily, povozy a civilními vozidly. Při ústupu Italů nejdříve prchalo civilní obyvatelstvo a přitom si na různých povozech odváželo všechno možné, včetně zboží ze svých krámů. Mezi ně později dojely nákladní auta a obyvatelstvo muselo vojsku udělat místo, což se neodehrávalo v klidu. Důsledkem toho byly povozy civilního obyvatelstva válející se pod náspy. Do toho všeho padaly bomby z rakouských a německých letadel. To překvapilo prchající. Pochopitelně vypukla panika. Vozy byly do sebe zaklíněny a nemohly dopředu, ani dozadu. Civilisté i vojáci přeřezali postraňky a dále prchali na koních. Několik mrtvých Italů a padlých koní označovalo zažitou tragedii. V délce asi 8 km byla nalezena spousta nejrůznějších cenných věcí. Celé vozy s pánskou i dámskou konfekcí, plné auto s podrážkovou kůží. A režné plátno, kožešnické výrobky, rýže, káva, bedny se suchary, nábytek, kuchyňské potřeby. Ale i důstojnická zavazadla. Ale pro naše vojska to nemělo velký význam, neboť stále pronásledovali Italy, o nichž nevěděli, kde se zastaví a postaví na odpor. Tak se stávalo, že si jeden vojín vzal nástěnné hodiny s hracím strojkem, aby si zpříjemňoval cestu. Po nějaké době je však odložil a vzal si je další, aby se pobavil. A tak hodiny „pochodovaly“ s plukem až do Tagliamentu a později až do Palazzoly, kde na řece Stelle kladly zadní voje italské menší odpor.

1.11. Italové tlačení ze severu vyklidili své pozice a táhli dál západním směrem k řece Tagliamento. IV.prapor se zmocnil při této příležitosti italského telefonního přístroje a většího množství telefonního drátu, které později využil. Pluk opět tvořil předvoj divize a táhl podél železniční trati na Latisanu na řece Tagliamentu, kam dorazil večer po menších šarvátkách a za nepřátelské dělostřelecké palby. IV.prapor postupoval vpravo přes C. Comisso, C. Paludat a k silnici do Latisanotty na řece Tagliamentu. II. a III.prapor pluku po dosti tuhých pouličních bojích v Latisaně se zakopal na levém břehu řeky. Přitom byl v Latisaně zajat italský prapor pěchoty. IV.prapor postupuje v bitevních rojnicích podél silnice ve vinicích k opuštěné Latisanottě a obsazuje říční přívoz a levý břeh řeky. Spojení na sever bylo dosaženo cyklisty u vesnice Ronchi. Na jih bylo obnoveno spojení s plukem v Latisaně. Plukovní velitelství bylo umístěno na křižovatce několika silnic asi 3 km východně od Latisany.

Ráno 2.11. započalo italské dělostřelectvo se střelbou na Latisanu a Latisanottu. Ačkoliv ještě předcházející večer byl dán rozkaz, aby se všechno obyvatelstvo se svým movitým majetkem vystěhovalo z místa nastávajícího bojiště, neuposlechlo této výzvy a proto bylo druhý den vyvedeno násilně. Dále bylo nařízeno, aby všechna opuštěná domácí zvířata byla sehnána do ohrazeného dvora na západním okraji vesnice. Zároveň tam byly dopraveny nalezené zásoby píce, kukuřice a potravin a dány do opatrování proviantnímu důstojníkovi, jemuž bylo přiděleno několik marodů. Při tomto rekvírování byl také nalezen vepř zabitý střepinou dělostřeleckého granátu o váze asi 300 kg. Jeho maso bylo dáno k nasycení celého praporu. Mužstvo to „gutovalo.“ Toto slovo vzniklo asi z německého gut = dobře, znamenalo, že vojáci si sami mohli uvařit, kde co dobrého sehnali. „Gutování“ bylo v poli vždy nejmilejším zaměstnáním. Italská dělostřelba se stupňovala. I v zákopech docházelo k přestřelkám.

2.11. se konala v blízkosti velitelství pluku porada vedená velitelem divize a za účasti velitelů brigád, velitele pluku a velitelů dělostřeleckých oddílů. Jednalo se o přechod jižně od Latisany. Bylo stanoveno, že II. a IV.prapor našeho pluku a jeden prapor 98.pěšího pluku se za večera 3.11. přeplaví na pontonech přes řeku a zmocní se druhého břehu Tagliamentu. Na poradě byla též řešena otázka dělostřelecké podpory. Starší dělostřelečtí důstojníci byli vesměs proti této podpoře, neboť bylo málo dělostřeleckých nábojů a italské dělostřelectvo bylo koncentrováno v okolí Latisany a bylo v převaze proti našemu. Bylo též poukazováno na to, že nákladní auta, místo aby dovážela potřebnou dělostřeleckou munici, jezdí s kořistí až do Terstu a Lublaně. Později se zjistilo, že někteří řidiči odváželi kořist i na vlastní pěst, nebo na rozkaz nižších velitelů a nejen do uvedených měst, ale daleko do zázemí, dokonce až do Vídně. Převoz pontony se měl stát u zátočiny řeky asi 2,5 km jižně od Latisany. Velitel IV.praporu mjr. Trenkler, který měl tento převoz řídit, dostal dost instrukcí a rad a též písemný rozkaz ve formě náčrtku, kam umístit minomety a kulomety a jak obsazení zátočiny provést pěchotou, kdy převoz provést, jak obsadit protilehlý břeh a další postup. Za demonstrační skupinu byl určen III.prapor. Dva vozy byly naplněny starým plechem, konzervami a podobným materiálem, aby dělaly velký hluk a tím odvedli pozornost Italů od akce, která se chystala k překročení řeky Tagliamento asi 4-5 km jižněji. V 18 hodin za nastávajícího soumraku byl zahájen odchod IV.praporu z Latisanotty přes Latisanu k určenému místu přechodu přes řeku. Je třeba vědět, že z výše položeného pravého břehu, který měli obsazen Italové, bylo za dne vidět do ulice v Latissannottě. Každý sebemenší pohyb v této ulici byl Italy ihned ostřelován. U Latisany byla naše poslední setnina napadena silnou dělostřeleckou palbou. V Latisaně byl pochod zastaven a setniny se kryly za zdmi domů. Protože další postup byl vzhledem k dělostřelecké palbě nemyslitelný, byly velitelem praporu jednotlivé setniny posílány ke dráze, aby pak kryty vinicemi a jiným porostem, v malých skupinách postupovali směrem jižním k místu přechodu přes řeku. Za plné tmy, asi ve 20 h došel prapor na místo převozu a setniny za náspem ulehly. II.prapor a prapor 98.pluku byly již na místě ve vinicích po obou stranách cesty vedoucí k obci Desertu. Byl zde i ženijní oddíl v síle asi 30 mužů se šesti pontony. Telefonické spojení s dělostřeleckým oddílem a s velitelstvím pluku bylo instalováno. Také minomety a kulomety byly ve stanovených postaveních. Na telefonickou výzvu zahájilo naše dělostřelectvo palbu. Byla to palba s přestávkami, kterou ihned opětovalo italské dělostřelectvo a ostřelovalo nejen postavení našeho dělostřelectva, ale i postavení našich praporů. Postupně nastal klid. Ten chtělo naše velení využít k provedení převozu přes řeku. Tiše byly přesunuty dva pontony přes hráz na vodní hladinu. Ale jakmile to při dopadu na vodní hladinu plesklo, již se ozvala palba kulometů, minometů i dělostřelectva z pravého břehu. Pontony byly zasaženy a postupně klesaly ke dnu. Tento pokus se dvakrát opakoval. Velitel ženistů odmítl další pontony ukládat na dno řeky. Všem bylo jasné, že zamýšlená akce je prozrazena a zůstává neproveditelnou. Bylo by to jen zbytečné obětovávání lidí a materiálu. Jednou z příčin neúspěchu bylo, že naše divize na začátku promarnila mnoho času a tak poskytla Italům dostatečný náskok, aby se mohli u Latisany připravit k většímu odporu. K velitelství pluku byl vyslán pobočník, aby osobně vylíčil, že za dané situace je nemožné převoz přes řeku provést. To bylo hlášeno na velitelství divize. Odtud bylo našim vojskům sděleno, že se od akce upouští, ale že se bude opakovat časně ráno 5.11. Pak asi ve 24 h soustředěná vojska pochodovala do svých dočasných míst ubytování.

4.11. měl IV.prapor nařízen odpočinek a 5.11. ve 4 h ráno pochodoval znovu do výchozího postavení k provedení převozu přes řeku. Zde vojska zažila velké, ale příjemné překvapení. Ženijní důstojník jim totiž sdělil, že italské pozice jsou již vyklizeny. Přeplavba IV.praporu byla ukončena asi za 1,5 h. Pak se uskutečnila přeplavba praporu 98.pluku a poté našeho II.praporu. Bylo zajímavé prohlédnout si italské opuštěné pozice. Od pravého břehu řeky se táhl dosti stoupající terén až k silnici k Ville Bertramce, od níž byl již široký rozhled do celého okolí. Celý prostor byl osázen stromovím. Italské postavení sestávalo ze tří řad zákopů. Zákopy při břehu byly pro pěchotu a po obou bocích pro kulomety. Ve vzdálenosti asi 400 kroků byla druhá obranná linie. Třetí linie se táhla na svahu od Villy Bertramky a byla určena pro pěchotní děla a minomety. Všude se válelo velké množství vystřílených nábojů. Za Villou byly asi zálohy. Dělostřelectvo bylo za obcemi C. Comugna a Marimuzzo.

Náš II. a IV.prapor a prapor 98.pluku byly určeny k zajištění stavby pontonového mostu. IV.prapor vlevo, prapor 98.pluku vpravo a II.prapor v západní části Latisany. Nový most byl veden v trase starého silničního mostu, která vedla na obce Fossalto a Portogruro. Před mostem se shromáždilo velké množství vojsk a čekalo se, až most bude dokončen. V tu dobu se objevil značný počet italských letadel všech typů, které z malé výšky shazovaly na most a jeho okolí bomby. Naše kulomety narychlo postavené u mostu vzaly letadla do křížové palby a podařilo se jim jeden letoun sestřelit. Po jejich odletu bylo zjištěno, že nikdo nebyl zabit a ani most nebyl poškozen. Vojáci to tehdy hodnotili tak, že takový nálet s bombovým útokem nadělá mnoho rachotu a strachu, ale škod mnoho nenadělá. Ale působí i na silné nervy. Ovšem nepřátelskému letectvu se nesmí vystavovat větší cíle, jako např. sevřené šiky vojáků. Po vystavění mostu náš pluk táhl podél železniční trati a přes železniční most do Fossalta, kde v noci tábořil. IV.prapor byl vysunut do osady C. Chedailis, ležící na pravém břehu říčky Lagugnana, aby polními strážemi jistil noční ubytování pluku.
Rakousko - Uherská armáda -  chvíle volna

6.11. byl náš pluk zařazen do hlavního voje divize a pochodoval do Portogruara, kde byl nařízen dvouhodinový odpočinek na západním okraji města. To bylo z větší části civilním obyvatelstvem opuštěno. Za účelem zásobování byly od každé setniny vyslány hlídky a od každého praporu jeden důstojník. Zůstalo zde značné množství potravin, jak vojenského, tak i civilního původu. Dále se pochodovalo přes Summagu a Pradipozzo až do vesnice London, kde byl ubytován II. a III.prapor a IV.prapor s velitelstvím divize a velitelstvím pluku byl ubytován v Belfiore. IV.prapor postavil veliteli divize čestnou stráž. Před soumrakem byli přivedeni italští zajatci, asi 100 mužů. Odpočívali poblíž mlýna, kde byli vyslýcháni důstojníkem generálního štábu. Celá tato přímořská krajina byla velmi bohatá na úhoře a její obyvatelé jich měli v nádržích velkou zásobu. I naši vojáci si na nich pochutnávali.

K naší divizi byli přiděly dva polské pluky. 55.pěší pluk polský byl určen předvojem divize a při menším italském odporu na řece Livenze se zakopal na levém břehu. Nebylo pochyb, že odpor nebude trvat dlouho a bude příležitostí jen k malé zastávce. Ale žádná situace se nesmí podceňovat a ve válce nikdy neškodí co největší opatrnost. To potvrzuje následující událost. Tak se stalo, že k tomuto pluku dojely polní kuchyně, které byly v provozu opět od přechodu řeky Soči. Jedna zajela až k zákopům. Vojáci vyběhli ze zákopů a shromáždili se kolem ní a to neušlo Italům a jeden italský kulomet začal intenzivně střílet do shluku vojáků. Na místě zůstalo několik mrtvých a mnoho těžce raněných. Důkaz toho, že mužstvo bez kázně se samo řítí do náručí smrti a tuto lehkomyslnost odnesou často i nevinní.

8.11. pochod pokračoval přes Moretto do Carbolone na řece Livenze, kde se nocovalo. 9.11. pluk pochodoval dál přes St. Stino do Cesalta. Tenkrát pochopitelně naši vojáci nevěděli, že za několik dnů bude St. Stino místem popravy zajatých československých legionářů, mezi nimi i jejich rodáka z Nové Lhoty u Čáslavi – Bedřicha Havleny. Do 15.11. pluk setrval v Cesaltě jako divizní záloha. Ale na řece Piavě se již bojovalo. 16.11. byl pluk posunut do Davanze a C. Bartolotty, ležící na silnici Ceggia – St. Dona. Italové se usadili na pravém břehu řeky Piavy, kde si později vybudovali betonové zákopy a stříleli z těžkých děl a vrhačů min. Několikrát se naše vojska pokusila útočit, ale boj o přechod přes řeku ztroskotal. Proslýchalo se, že od dalšího postupu bude upuštěno a na Piavě bude přezimováno. 21.11. pluk přebírá úsek u St. Dony di Piave, kde pracuje na vybudování zákopů a krytů za říčním náspem. A konečně od 2.12.1917 do 15.1.1918 se pluk nalézá na zotavené v Pradipozze.

Boje na Piavě v r. 1918

V době od 19.1. do 15.2.1918 pluk byl nasazen v zákopech v úseku Bressanin. Jedině v tomto úseku se podařilo Italům zachytit na levém břehu řeky Piavy. Jejich úsek měl šířku asi 1 km a hloubku cca 400 m. V úseku našeho pluku nebylo možné vybudovat zákopy do hloubky vzhledem ke spodní vodě v tomto území. Proto byly stěny zákopů vybudovány „vzhůru“ ze dřeva a obloženy pytli s pískem. Takovéto zákopy však poskytují ochranu pouze proti palbě pěchoty a kulometů. Podmínky pro žití jsou špatné, vyskytuje se malárie a pluk řídne odchodem vojáků do nemocnic.

16.2. odchází pluk na zotavenou do Torre di Mosto. Za měsíc, 15.3. prapory pluku obsazují opět zákopy v úseku Bressanin. Zákopy i spojovací okopy se zlepšují. A opět od 8.4. pluk odchází na zotavenou do Torre di Mosto. 17.4. pluk obsazuje zákopy v úseku Cavazuccherina. Tento úsek již leží při moři, na jihozápadním rameni řeky zvaném Piava di Vecchia. Proto italské lodě ostřelují naše i severně položené zákopy. Jinak byl tento úsek klidný. 8.5. pluk odchází na zotavenou přes Torre di Mosto, St. Stino a Pradipozzo do Portogruara. Zde 10.divize a v její sestavě i náš pluk pilně cvičí a koná přípravy na řece Limoně k chystané ofenzivě přes řeku Piavu.

16.6. začíná ofenziva přes řeku Piavu. Oddíly pluku se na lodičkách a pontonech přepravují přes řeku a během dne bylo dosaženo prostoru Musile – Poludello. 17.6. bylo dosaženo prostoru Col. dei Paludi – Presonia – Le Casinello. 18.6. bylo dosaženo prostoru Il Masone – Bosco Belusine. Již jen několik set kroků zbývá k dosažení silnice a kanálu Fossetta. Když k zajištění nově dobytého území začínaly přes řeku Piavu postupovat zálohy našich vojsk, byly zastaveny silnou dělostřeleckou palbou. Tak se zhroutily všechny pokusy o jejich postup. Toho času Italové dostali pomoc od Angličanů, obzvláště těžkého dělostřelectva, letadel a četnictva. Také k hlavnímu štábu italské armády byli přiděleni angličtí důstojníci generálního štábu. Tak se stalo, že naše první oddíly, které přešly přes řeku, zůstaly bez pomoci. a za velikých ztrát museli ustoupit do původních pozic. Celá akce přechodu přes řeku Piavu neměla očekávaný výsledek a důsledkem toho bylo, že rakousko – uherské vojsko bylo silně demoralizováno. Byl to počátek pozdějšího rozkladu armády a jejího konce.

27.6. pluk odešel na zotavenou do Belfiore a 4.7. byl určen armádní zálohou v prostoru Loncon – Cassani – Corregio. Od 6.7. do 20.7. byl pluk na zotavené ve vesnici Le Saga, severně od Portogruara. Od 24.7. do 17.8. byl proveden další přesun do prostoru u Vittorie. Pluk byl ubytován v Beanu a v Patraniccu. Další postup byl přes Castione, Pelegrini, Pieve a Roncche do Orsaga u Vittorie, kde pluk pobýval od 21.8. do 19.10. Od 20.10. do 26.10. se celá divize přesunula do prostoru Francenigo – Brugnera – Maron. Náš pluk byl ubytován v Maronu. 27.10. byl pluku nařízen pochod přes Brugnera a Conegliano do Zoppe. Tam dorazil v noci. Další pokračování je uvedeno v 5.části. Ale to už bylo něco jiného, to byl odchod z fronty a rozpad rakousko – uherské armády. Ale tím polní činnost 21.pluku nekončí. Od prosince 1918 až do července 1919 ještě bojoval na Slovensku proti Maďarům.

V některých částech je popisována činnost pluku dosti podrobně, to proto, abyste si ji mohli představit ve všech podrobnostech válečných peripetií. Vážení čtenáři, uvědomte si prosím jaké strádání, napětí, únava, strach, ale i silná vůle provázela naše vojáky na cestách a v zákopech 1.světové války. Čest jejich památce! Vydrželi by jste to nyní? Uvědomme si také, co vojáci všech hodností účastnění ve válce mohli za tu dobu vyrobit, kolik mohli zplodit dětí, kdyby nebyla válka. Pochopili jste, že válka je VŮL?!

V těchto bojích od 25.4.1917 do konce války padli tito důstojníci, praporčíci a kadeti:
  • npor. Rudolf Beneš
  • npor. Rudolf Hafenrichter
  • npor. Viktor Laufer
  • npor. Karel Málek
  • npor. Rudolf Müller
  • npor. Arnošt Perten
  • por. Karel Hand
  • por. Jar. Patkov
  • por. Josef Písecký
  • por. Jar. Pros
  • por. Ludvík Schnirsch
  • por. Josef Svoboda
  • por. František Šádek
  • por. Josef Trnka
  • prap. Zikmund Becker
  • prap. Jan Boháč
  • prap. Bohuslav Buřval
  • prap. Rudolf Gulich
  • prap. Jan Korzeniewski
  • prap. František Novotný
  • prap. Boh. Strašpytel
  • důst. čekatel Jar. Bílek
  • důst. čekatel Osvald Fink
  • důst. čekatel Jaroslav Váša
  • Zajato bylo 16 důstojníků, 7 praporčíků a 3 důstojničtí čekatelé.

Znovu připomínám, že padlí a zajatí jsou uváděni jen důstojníci, praporčíci a kadeti. Počty raněných z jejich řad jsou desítky. Počty padlých, raněných a zajatých příslušníků mužstva jdou do tisíců!

Oprava 3.části seriálu: v seznamu padlých byl nesprávně uveden prap. Rudolf Venkovský, správně mělo být uvedeno prap. Rudolf Vendovský. Omlouvám se. Autor. (Pozn. redakce - opraveno.)

Na závěr seriálu několik statistických čísel. U pluku (mimo náhradního praporu a I.polního praporu) bylo zařazeno celkem 789 důstojníků, praporčíků a kadetů. Z nich padlo 96, to je více než 12 %. Zajato bylo celkem 121, to je více než 15 %. Raněno bylo celkem 172, to je téměř 22 %. Celkem bylo tedy válkou postiženo 49 % z celkového počtu 789 osob!

Konec seriálu.


[ Aktuální známka: 2.51 ]

sipka Nejnovější inzeráty

sipka Anketa

Kvalifikovanou většinou byl všem státům EU včetně ČR vnucen princip rozdělování uprchlíků podle kvót určovaných Evropskou komisí. To fakticky znamená jakékoliv množství a napořád. Přitom miganti k nám podle všeho ani nechtějí a značná části z nich se nikdy také neintegruje. Existují rizika bezpečnostní i zdravotní. Jak se máme zachovat?

  Všechny přijmout a pozvat i další, ať žije multikulti! Huj!
126 (126 hl.)
  Přijmout je. Oni se určitě integrují. Určitě jim všem hrozí nebezpečí.
5 (5 hl.)
  Vybírat si. Důsledně. Jen ty, teří mají sami zájem zde zůstat a chtějí se integrovat!
26 (26 hl.)
  Nedá se nic dělat, jen brblat u piva, EU je pán...
3 (3 hl.)
  Dát najevo nesouhlas, petice, demonstrace. Vláda se o nás nepostará, pokud ji nedonutíme!
149 (149 hl.)
  Je to v pr... Jdu si koupit žiletkový drát a samopal!
34 (34 hl.)


Celkem hlasovalo: 343

sipka Nejvíce komentované

Databáze je prázdná!

sipka Důležité telefony a info.

Integrovaný záchr. systém: 112
Hasiči: 150
Záchranka: 155
Policie: 158
Městská Policie: 156
Lék. pohotovost: 327 503 484
Dětská pohotovost: 327 305 187
Zubní pohot. Rozpis Čáslav
Lékárny s pohotovostní službou
Pro alergiky: Pylový zpravodaj
Nabídka úřadu práce.
Jak přidat firmu do adresáře firem.

sipka Vtip pro Vás

Čáslav, Kutná hora a okolí - Kryšpín : Nějak se v tom ztrácím, pane. Co je to tedy vlastně ta svoboda slova? Znamená to, mít stejný názor jako Vy, nebo radši držet hubu?

sipka informace

Čáslavsko.net
Copyright Kryšpín, 2006

Kontakt (mail):
redakce(at)caslavsko(dot)net
admin(at)caslavsko(dot)net
(at) znamená zavináč @ a (dot) tečku .
Náš server podporuje:
Mozilla Sidebar (náhled, přidat)
Mozilla Search plugin přidat
Přidej na Seznam Přidej na Google

sipka Spřízněné weby

©2006 by Kryšpín | ATOM | RSS | WAP | Administrace | |
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Hostujeme u společnosti VDSOFT.EU.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. Kopírování zde uvedených materiálů je bez souhlasu autorů zakázané a autoři za jejich uveřejnění nenesou žádnou odpovědnost. Uveřejněné články, příspěvky nebo komentáře etc. nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.