Chvála bláznivosti zdravotnických poplatků

Ti, kteří neměli možnost svými agresivně útočnými a kritickými komentáři (kterých si však velmi vážím!) možnost „smlsnout“ si na mém článku o exodu člověka s dioptrickými brýlemi, těm dávám příležitost nyní. Dobrou chuť!
Mé nosní cesty trpí, i vcházím do nemocničního zařízení, abych problém vyřešil a tělesné průchody uvolnil. Sic posílán z oddělení na oddělení, čekací doba před RTG, ORL, ATD., se oproti předchozím letům jaksi zkrátila. In praise of whom? In praise of 30 Kč.

Ano, tak minimální částka stačí, aby vypudila z čekáren simulující šetřílky, „paralenáře“, kteří by si onen lék nikdy bez receptu nezakoupili, a „povídavce“, již si pletou optika s psychoterapeutem, případně s kamarádkou.

Ano, tři desetikoruny mi zkrátily čekání na tolik potřebnou zdravotnickou péči (se kterou jsem byl nyní – na rozdíl od zážitků v předchozím článku- nanejvýš spokojen.)

Proč je rušit? Skutečně, opravdu to nemá smysl. Přece máme času dost, klidně počkáme, až si někdo v čekárně před námi napíše recept třeba na zubní pastu.

A vůbec, je přece výrazně výhodnější, když 30 korun zaplatíme na daních, než abychom je museli dávat jako desátky doktorovi do kasičky.

Vlastně ne, neměli bychom platit vůbec. Vždyť přece peníze na drahé přístroje "se někde vemou" a my budeme alespoň mít čas si stěžovat, kolik je v čekárně lidí a že ten a ten doktor nemá ordinaci jako ze sci-fi filmů.