sipka
Index Kultura Inzerce Firmy Rubriky Odkazy

sipka Reklama

sipka Program kin v regionu

Dnes : Dnes se nehraje žádný film!
Zítra : Zítra se nehraje žádný film!
Pozítří : Pozítří se nehraje žádný film!
Kompletní program kin

sipka Kalendář akcí

<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       
dnešekčlánekakce

sipka Program divadel v regionu

Tento týden : Tento týden není žádné další představení!
Příští týden : Příští týden není žádné představení!
Kompletní program divadel

sipka Krátké zprávy

sipka Vyhledávání

Hledej v Čáslavsko.net!


Rozšířené vyhledávání

sipka Nástěnka

sipka Databáze firem

Databáze firem na Čáslavsku
    Obory:
Nejste v seznamu?
Chcete upravit nebo rozšířit údaje?
VDSOFT.EU - Správa serverů, sítí a bezpečnost v IT
DELTA ENGINEERING KOLÍN - CNC Obrábění, výroba přípravků a prototypů
 18. 06. 2009 •• Rubrika: » Index » Informace » Historie •• Jiří Prchal

s_o Čáslavští generálové

Čáslav si mnoho z nás pamatuje jako vojenské město. Budovy původních kasáren sice dnes slouží zcela jinému účelu a poslední velký objekt, kterým byly opravny vojenské techniky byl nedávno demolován a na jeho místě probíhá výstavba sídliště, ale vojenský duch, daný letitou historií je zde stále s námi.
Čáslav byla již za Rakousko – Uherska alespoň zčásti vojenským městem. V Kutné Hoře a v Čáslavi byl dislokován pěší pluk rakousko – uherské armády. Byly zde i menší vojenské útvary. Tento stav byl i v období 1. republiky po roce 1918 a pokračoval během 2. světové války, kdy v Čáslavi byla německá armáda a tzv. protektorátní vládní vojsko. Vojenská posádka se dále rozšiřovala po osvobození v r. 1945 a zejména pak po r. 1957, kdy bylo dáno do provozu vojenské letiště. Ve městě byl největším útvarem 13. tankový pluk. Na letišti byla velitelství dvou divizí a jejich zabezpečující útvary, letecký pluk a jeho zabezpečující útvary.

To pochopitelně představovalo i velký počet důstojníků a dalších vojáků z povolání. A v rámci vojenské hierarchie to ti nejlepší, nejzasloužilejší, nejšikovnější dotáhli vysoko, bez ohledu o jaký politický režim šlo. To v armádě znamená, že byli postupně povyšováni až do generálských hodností a vyšších funkcí. Uvedu ty, o kterých vím alespoň něco a se kterými jsem se i setkal a dokonce „pod některými“ v armádě sloužil. Pochopitelně jen několik z nich krátce sloužilo v Čáslavi v hodnosti generála, protože tu bylo jen jedno systemizované generálské místo. Ale oni prostě z působení u vojenských útvarů v Čáslavi vzešli.

Možná, že se nebude někomu líbit, že píši o některých generálech bývalé Československé lidové armády z doby do r. 1989, ale ať si kdo chce, co chce říká, za jakéhokoliv režimu může být generálem jen ten, kdo má patřičné vzdělání, praxi, schopnosti a zejména pak, kdo se osvědčil.

Zvláštní postavení ze všech, kteří mají s Čáslaví něco společného, si zaslouží ti nejznámější, to je gen. Eliáš a gen. Moravec a pak armádní generál Satorie. O nich se rozepíši trochu více.



armádní generál Ing. Alois Eliáš

Alois Eliáš se narodil 29.9.1890 v Praze. V roce 1912 absolvoval Vysokou školu technickou v Praze (obor zeměměřičství). Po vypuknutí 1. světové války byl povolán do rakousko – uherské armády a poslán na ruskou frontu. Přeběhl k Rusům a později vstoupil do československých legií v Rusku. V r. 1917 byl odeslán do Francie, kde bojoval v československém střeleckém pluku. Po návratu do vlasti byl koncem roku 1919 velitelem 21. pěšího pluku v Čáslavi. Zde se seznámil a později oženil (v září 1920) s Jaroslavou Kosákovou, dcerou majitele usedlosti ve Žlebech.

Generál EliášZa život prošel mnoha důležitými vojenskými, velmi náročnými a vysokými funkcemi. Na začátku 30. let 20. století byl členem naší delegace na jednání v Ženevě, kde se seznámil s tehdejším ministrem zahraničních věcí Dr. Edvardem Benešem. Do politiky vstoupil počátkem října 1938, vstupem do vlády gen. Syrového. Gen. Eliáš byl v jeho vládě ministrem národní obrany. V prosinci 1938 byl jmenován ministrem dopravy ve vládě ministerského předsedy Berana. Později, po okupaci se jako divizní generál rozhodoval o přijetí funkce předsedy vlády, kterým byl jmenován 27.4.1939. Do konce června byl v této vládě zároveň ministrem vnitra. Jmenován byl přesto, že nacistům bylo známo, že byl zastáncem aktivní obrany v době mnichovské kapitulace. Podílel se i na formování českého protiněmeckého odboje. Spolupracoval zejména s Obranou národa a udržoval kontakty s centrem zahraničního odboje v Londýně.

Po příchodu R. Heydricha do protektorátu, se začal naplňovat jeho tragický osud. Generál Eliáš, přestože byl gestapu podezřelý již od konce roku 1939, byl zatčen 27.9.1941 a  odsouzen za velezradu a vyzvědačství k trestu smrti. Nacisté ještě nějaký čas váhali a nechávali si jej jako rukojmí, protože chtěli mít v Protektorátu Čechy a Morava klid. Nakonec byl nacisty popraven až v době heydrichiády dne 19.6.1942 na vojenské střelnici v Praze – Kobylisích.

V r. 1946 byl gen. Eliáš povýšen do hodnosti armádního generála in memoriam. V r. 1996 mu byl udělen Řád Bílého lva in memoriam. Ostatky arm. gen. Ing. Aloise Eliáše a jeho manželky Jaroslavy byly dne 7.5.2006 s vojenskými poctami uloženy v Národním památníku na pražském Vítkově.



brigádní generál František Moravec

František Moravec se narodil 23.7.1895 v Čáslavi, v rodině Aloise a Albíny Moravcových, která žila do r. 1921 v domě na rohu dnešních ulic Poštovní a Jeníkovské (dnes tento dům již nestojí). Poté se přestěhovala do dnešní Formanovy donedávna Spudilovy ulice. František byl čtvrtý z dvanácti sourozenců.

František vstoupil v r. 1905 na čáslavské gymnázium (desetiletý) a studia zde ukončil v r. 1913. Pak studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy.

6.3.1915 byl povolán do rakousko – uherské armády. Nejprve sloužil v Čáslavi a po ukončení školy pro jednoroční dobrovolníky byl převelen do maďarské Kanyzy, odkud putoval jako velitel pěší čety v hodnosti podporučíka na ruskou frontu. Zde využil příležitosti a 13.1.1916 přešel s hlídkou na druhou stranu fronty a byl internován v zajateckém táboře v Caricynu (dnešní Volgograd). V květnu 1916 vstoupil do Srbské legie a jako velitel čety se účastnil bojů na rumunské frontě. Byl zde zraněn. Léčen byl v Oděse a poté opět, až do 28.2.1918, působil v Srbské legii. V tomto období byl vyznamenán ruským „Křížem svaté Anny“ a „Křížem svatého Jiří“, srbskou „Zlatou medailí“ a „Řádem bílého orla“, rumunským „Řádem Corona“, řeckým „Řádem Zeus“ a montenegrovskou „Stříbrnou medailí.“ 1.3.1918 vstoupil již jako poručík do Československé legie ve Francii a do 1.8.1918 studoval školu pro nižší důstojníky v Saint Maixent. Poté se v hodnosti nadporučíka účastnil bojů na alsaské frontě, kde obdržel francouzské vyznamenání „Croix de Guerre.“ Závěr války strávil u 35. pěšího pluku italských legií a jako velitel čety zasáhl do bojů u Piavy a Tagliamenta. Byl vyznamenán italským „Croce di Guerra“ a československým „Válečným křížem.“. V italské Padově vykonal přísahu Československé republice. Do vlasti se vrátil koncem roku 1918 v hodnosti kapitána.

Někdejší student filosofie se rozhodl zůstat u armády. Nejprve působil v Třešti a Jemnici, od ledna 1920 v Plzni, kde se i oženil a narodily se mu zde dvě dcery. V Plzni byl také pobočníkem velitele pluku. Od roku 1925 studoval na Vysoké škole válečné v Praze, která připravovala důstojníky pro generální štáb. Po jejím absolvování v r. 1929 byl ustanoven do funkce přednosty zpravodajského oddělení v Plzni. To už byl majorem. Již na podzim r. 1929 se stává přednostou zpravodajského oddělení Zemského vojenského velitelství v Praze. V této funkci působil pět let. V r. 1934 jako podplukovník generálního štábu (pplk. gšt.) se stává přednostou pátrací skupiny zpravodajského oddělení hlavního štábu. Tato doba, související zejména s nástupem fašismu, přinášela pro vojenské zpravodajství nové úkoly. Moravec proto zaměřil svou pozornost zejména na Německo. Celkově dokázal vytvořit rozsáhlou výzvědnou síť, která se později, v době války, ukázala být velmi výkonnou a spolupracovala s francouzskou, britskou a sovětskou zpravodajskou službou. Její informace byly velmi cenné.

Generál MoravecPo událostech v r. 1938 a 1939 Moravec přijal nabídku britské výzvědné služby a odešel spolu s jedenácti svými spolupracovníky do Anglie. Nastala nejvýznamnější etapa jeho života, během které stanul v čele zpravodajské skupiny v Londýně. Vzhledem k tomu, že se po celou dobu 2. světové války pohyboval v blízkosti prezidenta Beneše, byla významná i jeho role politická. Zajišťoval také spojení exilové vlády s domovem a organizoval různé akce v okupované vlasti. Churchill prohlásil, že práce jeho zpravodajské služby byla nejúspěšnější ze všech zpravodajských služeb exilových vlád v Anglii. Ocenění se projevilo i udělením významných vyznamenání „Order of the British Empire“ a „Legion of Merit“ vládami Velké Británie a USA a povýšením do hodnosti brigádního generála.

Do osvobozené vlasti se vrátil 5.6.1945. Jako všechny „západní“ vojáky ho však nečekalo nic dobrého. Byl dokonce obviněn a procesu proti němu zabránil až zásah prezidenta Beneše. Po únoru 1948 se ocitl ve skutečném ohrožení a proto opět za pomoci britské zpravodajské služby odchází do svého třetího exilu. V něm se zapojil do tzv. třetího odboje, organizovaného emigranty. V r. 1954 odjel do USA, kde pracoval jako poradce amerického ministerstva obrany ve Washingtonu a věnoval se i psaní svých pamětí. Zemřel 26.7.1966.

17.12.1990 byla Františku Moravcovi rozkazem prezidenta republiky vrácena hodnost brigádního generála a 8.5.1991 mu byl in memoriam propůjčen řád M. R. Štefánika III. třídy. Pojmenována po něm byla i jedna z hlavních čáslavských ulic.



armádní generál Jan Satorie

Jan Satorie se narodil 1.6.1894. Po Mnichovu odešel do Francie, pak do Anglie, později do Sovětského svazu. Od ledna 1945 v hodnosti plukovníka byl velitelem 1. pěší brigády 1. československého armádního sboru při bojích na Slovensku. Pak byl velitelem IV. sboru v Táboře. V r. 1946 byl velitelem 2. vojenské oblasti. Od 1.1.1949 do 4.8.1952 byl náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky. 1.10.1949 byl povýšen do hodnosti armádního generála. Do výslužby odešel v r. 1952. Na odpočinku bydlel v Čáslavi v ulici Nazaret (přibližně naproti domu Junáka). Byl to jeden z mála armádních generálů v naší republice. A byl to jediný z generálů, kteří ve výslužbě žili v Čáslavi. Zemřel 6.4.1985.



generálmajor Miloslav Pošík

Miloslav Pošík nastoupil základní vojenskou službu v říjnu 1936 u 21. pěšího pluku v Čáslavi a byl zařazen do Školy na důstojníky pěchoty v záloze 4. divize. O rok později byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích a stal se vojákem z povolání. Až do března 1939 zastával funkce velitele čety a velitele roty u 25. pěšího pluku v Lučenci. Po německé okupaci pracoval do roku 1941 na okresním úřadu v Kolíně a následně jako úředník v místním pivovaru. V Čáslavi bydlel ve vile na rohu ulic Vrchlického a Jana Kollára.

Po vypuknutí protiněmeckého povstání v květnu 1945 nastoupil jako velitel čety k praporu Národní stráže v Čáslavi. Od června 1945 byl zařazen u 1. praporu 21. pěšího pluku v Čáslavi, s nímž v červenci odjel do Toužimi (u Karlových Varů). Krátce působil také u 261. dělostřeleckému oddílu v Trhanově (u Domažlic). V listopadu 1945 byl přemístěn k 28. pěšímu pluku do Prahy, u kterého postupně zastával funkce velitele čety, pěší roty, roty protitankových zbraní, důstojníka náhradní roty a operačního důstojníka štábu pluku. Od září do prosince 1947 se zúčastnil operací na Východním Slovensku proti Banderovcům.

Pak byl opět přemístěn k 21. pěšímu pluku do Čáslavi, kde působil jako operační důstojník štábu pluku a krátkodobě zastupoval náčelníka štábu pluku. V srpnu 1949 odešel do Vojenské akademie v Hranicích, kde působil u výcvikového oddělení. V říjnu 1949 zahájil studium na Vysokém vojenském učilišti v Praze a po jeho ukončení v srpnu 1951 se stal náčelníkem štábu 6. pěší divize v Brně. Od května 1952 zastával funkci velitele 6. pěší divize. V říjnu 1953 odjel studovat na Vojenskou akademii generálního štábu ozbrojených sil SSSR do Moskvy. V červnu 1954 musel studium pro onemocnění manželky přerušit a stal se zástupcem velitele 4. armádního sboru v Brně.

Do hodnosti generálmajora byl jmenován 6.5.1955. Ve studiu v Moskvě pokračoval od listopadu 1956. Po návratu do ČSR se v listopadu 1958 stal náčelníkem operačního oddělení operační správy GŠ ČSLA. O rok později převzal funkci zástupce náčelníka operační správy GŠ ČSLA. V srpnu 1963 byl přemístěn do Trenčína, kde zastával funkci náčelníka štábu 2. vojenského okruhu a po jeho přeměně ( v r. 1965) na Východní vojenský okruh zastával funkci 1.zástupce velitele – náčelník štábu VVO až do roku 1969. Od prosince 1969 do října 1972 zastával funkci náčelníka katedry operačního umění fakulty vyšší velitelů VA AZ Brno. Na konci května 1973 byl přeložen do zálohy. Kromě jiných vyznamenání se v roce 1965 stal nositelem Řádu rudé hvězdy.

Použité zkratky: GŠ – generální štáb
ČSLA – Československá lidová armáda
VVO – Východní vojenský okruh
VA AZ – Vojenská akademie Antonína Zápotockého (nejvyšší vojenská škola v ČSR)



Další generálové


To byli generálové z období 50. až 90. let 20. století, tedy z období socialismu, nebo chcete-li komunistické éry. O nich jen stručně.

generálporučík Jozef Remek, byl velitelem divize v Čáslavi na letišti, pak velitelem 10. letecké armády v Hradci Králové, to už byl generálmajorem. Později byl velitelem letectva a byl povýšen do hodnosti generálporučíka. Již zemřel. Jeho syn Vladimír Remek je první československý kosmonaut.

generálporučík Ladislav Sochor, byl velitelem divize v Čáslavi na letišti. Za svého působení zde byl 1.5.1975 povýšen do hodnosti generálmajora. Pak byl na velitelství 10. letecké armády v Hradci Králové, kde byl v letech 1976 až 1986 náčelníkem štábu a pak v letech 1986 až 1990 velitelem 10. letecké armády. 1.5.1987 byl povýšen do hodnosti generálporučíka. Již zemřel.

generálmajor Jaroslav Úlehla, byl velitelem divize v Čáslavi na letišti. Pak byl na velitelství 10. letecké armády náčelníkem oddělení bojové přípravy – zástupcem velitele armády. Od září 1983 do srpna 1987 byl vedoucím Československé delegace v Dozorčí komisi neutrálních států v Koreji. Již zemřel.

generálmajor Ján Váňa, byl velitelem divize v Čáslavi na letišti. Pak byl na velitelství 10. letecké armády v Hradci Králové, kde byl od r. 1986 náčelníkem štábu a od r. 1990 velitelem 10. letecké armády, která byla přeorganizována na 1. smíšený letecký sbor. Po rozdělení naší republiky odešel na Slovensko a byl vojenským a leteckým přidělencem Slovenské republiky v Praze.

generálporučík Ladislav Klíma rovněž působil na čáslavském letišti. Pak byl náčelníkem oddělení bojové přípravy – zástupcem velitele 1. smíšeného leteckého sboru v Hradci Králové, který byl v r. 1994 přeměněn na 3. sbor taktického letectva, jehož byl velitelem. Pak byl velitelem letectva a PVO ve Staré Boleslavi. Do hodnosti generálmajora byl jmenován 8.9.1993 a do hodnosti generálporučíka 30.4.1997.

generálmajor Anton Vajcik působil na čáslavském letišti, jako náčelník oddělení inženýrsko letecké služby. Pak byl náčelníkem stejného oddělení na velitelství 10. letecké armády v Hradci Králové a později byl na Ministerstvu národní obrany. generálmajor Leopold Pecháček také působil na čáslavském letišti, jako náčelník oddělení inženýrsko letecké služby. Pak byl náčelníkem stejného oddělení na velitelství 10. letecké armády v Hradci Králové. Již zemřel.

generálmajor Ondrej Kubizniak byl posledním velitelem divize v Čáslavi na letišti. Pak byly letecké divize při reorganizaci armády zrušeny. Povýšen do hodnosti generálmajora byl ještě jako velitel divize. Pak byl v letech 1991 – 1992 zástupcem náčelníka generálního štábu Armády české republiky.

brigádní generál Karel Borský byl příslušníkem 1. československého armádního sboru v Sovětském svazu. Prošel frontou z Buzuluku až do Prahy. V 50. a 60. letech 20. století také působil na čáslavském letišti. Od března 1965 do prosince 1966 byl vedoucím Československé delegace v Dozorčí komisi neutrálních států v Koreji. Do generálské hodnosti byl povýšen 8.5.2000. Již zemřel.



Seznam oprav a doplnění: Oprava hodnosti u generála Ladislava Klímy. Byla nesprávně uvedena hodnost "generálmajor". Správně je generálporučík. Dále doplněny informace o generálu Pošíkovi a vytvořen z nich nový odstavec.


[ Aktuální známka: 1.86 ]

sipka Nejnovější inzeráty

23.10.2020 - Bojmany
nabídka (Jiné)
Věštění pomocí siderického…
••• Všechny inzeráty •••

sipka Anketa

Kvalifikovanou většinou byl všem státům EU včetně ČR vnucen princip rozdělování uprchlíků podle kvót určovaných Evropskou komisí. To fakticky znamená jakékoliv množství a napořád. Přitom miganti k nám podle všeho ani nechtějí a značná části z nich se nikdy také neintegruje. Existují rizika bezpečnostní i zdravotní. Jak se máme zachovat?

  Všechny přijmout a pozvat i další, ať žije multikulti! Huj!
126 (126 hl.)
  Přijmout je. Oni se určitě integrují. Určitě jim všem hrozí nebezpečí.
5 (5 hl.)
  Vybírat si. Důsledně. Jen ty, teří mají sami zájem zde zůstat a chtějí se integrovat!
26 (26 hl.)
  Nedá se nic dělat, jen brblat u piva, EU je pán...
3 (3 hl.)
  Dát najevo nesouhlas, petice, demonstrace. Vláda se o nás nepostará, pokud ji nedonutíme!
153 (153 hl.)
  Je to v pr... Jdu si koupit žiletkový drát a samopal!
36 (36 hl.)


Celkem hlasovalo: 349

sipka Nejvíce komentované

Databáze je prázdná!

sipka Důležité telefony a info.

Integrovaný záchr. systém: 112
Hasiči: 150
Záchranka: 155
Policie: 158
Městská Policie: 156
Lék. pohotovost: 327 503 484
Dětská pohotovost: 327 305 187
Zubní pohot. Rozpis Čáslav
Lékárny s pohotovostní službou
Pro alergiky: Pylový zpravodaj
Nabídka úřadu práce.
Jak přidat firmu do adresáře firem.

sipka Vtip pro Vás

Čáslav, Kutná hora a okolí - Kryšpín : Nějak se v tom ztrácím, pane. Co je to tedy vlastně ta svoboda slova? Znamená to, mít stejný názor jako Vy, nebo radši držet hubu?

sipka informace

Čáslavsko.net
Copyright Kryšpín, 2006

Kontakt (mail):
redakce(at)caslavsko(dot)net
admin(at)caslavsko(dot)net
(at) znamená zavináč @ a (dot) tečku .
Náš server podporuje:
Mozilla Sidebar (náhled, přidat)
Mozilla Search plugin přidat
Přidej na Seznam Přidej na Google

sipka Spřízněné weby

©2006 by Kryšpín | ATOM | RSS | WAP | Administrace | |
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Hostujeme u společnosti VDSOFT.EU.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. Kopírování zde uvedených materiálů je bez souhlasu autorů zakázané a autoři za jejich uveřejnění nenesou žádnou odpovědnost. Uveřejněné články, příspěvky nebo komentáře etc. nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.