sipka
Index Kultura Inzerce Firmy Rubriky Odkazy

sipka Reklama

sipka Program kin v regionu

Dnes : Dnes se nehraje žádný film!
Zítra : Zítra se nehraje žádný film!
Pozítří : Pozítří se nehraje žádný film!
Kompletní program kin

sipka Kalendář akcí

<<  Duben  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30   
dnešekčlánekakce

sipka Program divadel v regionu

Tento týden : Tento týden není žádné další představení!
Příští týden : Příští týden není žádné představení!
Kompletní program divadel

sipka Krátké zprávy

sipka Vyhledávání

Hledej v Čáslavsko.net!


Rozšířené vyhledávání

sipka Nástěnka

sipka Databáze firem

Databáze firem na Čáslavsku
    Obory:
Nejste v seznamu?
Chcete upravit nebo rozšířit údaje?
VDSOFT.EU - Správa serverů, sítí a bezpečnost v IT
DELTA ENGINEERING KOLÍN - CNC Obrábění, výroba přípravků a prototypů
 12. 07. 2009 •• Rubrika: » Index » Názory •• V. Hamral ml.

s_o Je Vám přes třicet a máte to jinak?

Těšíte se na obhajobu nějaké sexuální deviace? Tak to bohužel, s tím Vám nepomůžu. Jestli nějakou máte, tak jí zkuste považovat za ‚slabůstku‘ a nebude to takové drama, ano? Lidé s tím žili celá tisíciletí a když se nejedná o něco, co ovlivňuje někoho druhého, tak si noste třeba v zadku propisku, opravdu. O to tu zcela nejde.
Věc se točí kolem jiného stavu člověka. Lékařský termín to není, psychologie to občas používá, aby zbagatelizovala pojem ‚sociální deprese‘ a v tomto stavu se fakticky potlouká zásadní část aktuálně nejproduktivnější vrstvy české populace. Je to…velké. Velké a nikdo si s tím neví příliš rady, tedy se to většinou řeší způsobem, že se do člověka skrz média zatluče kolík ‚správného přemýšlení‘ a je hotovo. Drtivá většina postižených kolíku podlehne a vede více, či méně uspokojivý život. To jsou ti…pružnější, řekněme. Abychom zachovali mír.

Jenže zde máme jisté procento s plnohodnotnou výchovou vedoucí ke kompaktní mysli a ta se paradoxně ve spojitosti s tímto záhadným jevem může projevit jako dílem asociální. Asociální ve smyslu, že neodpovídá standardům dneška a že žebříček jejích hodnot, či ony hluboké, až pudové priority dlí někde jinde, než by dle většinového názoru měly. To je pak problém, který musí nervózní společnost pojmenovat, neboť dotyčný je prostě…jiný. A co je jiné, je neuspokojivé, neboť je to nepředvídatelné. Vítejte ve světě ‚Husákových dětí‘…

Husákovo dítě, tedy jedinec narozený za období vlády Gustava Husáka v éře socialismu, kráčí neustále dvěma světy. Tedy v případě, že byl vnímavý již jako dítě. Zvlášť pak zde v Čáslavi, která je vysoce konzervativním ostrovem populace uzavíraným stále víc a víc do sebe příkladně dopravním obchvatem. Takový člověk prožil nejdůležitější, povahu formující etapu svého žití za periody, kterou dnešní společnost fanaticky vykresluje jako za temnou a destruktivní – za socialismu. Však to je postoj právě jen té společnosti, neboť pokud se onen jedinec považuje za normálního, nepoškozeného a nenese si žádných traumat z dětství, tak žádnou temnou a destruktivní periodu jednoduše nezná a neprožil. Dokonce je tomu naopak: své dětství považuje za maximálně šťastné a spokojené, plné radosti a rodinného pochopení. Takže kde je ten Mordor, o němž musí tací každý den poslouchat?

Člověk může kráčet dvěma cestami. Může si zvolit tu abstraktní, kdy je mu názor formován externími informacemi a on jim jednoduše zkouší věřit tak dlouho, až je přijme za své. Tato cesta je velmi pohodlná, snadná, neboť informací o tom jak přemýšlet nabízí média nepřeberné množství. Jde o zcela účelovou a systémově pochopitelnou, logickou propagandu, jenž má upevnit formu současného sociálně-politického systému. Chová se tak každá doba, každé politické zřízení.

Druhá cesta je problematičtější a vyžaduje podstatně více osobního nasazení, neboť vychází z faktických, subjektivních a individuálních zážitků. Taková stojí na původních principech formování názoru, založeného na osobních zkušenostech. A u ní je třeba si uvědomit, že bude vždy pod masivní palbou systémových modifikací, které se snaží umravnit a učesat názory svých ovcí do pro ně kýženého stavu. Tato druhá cesta je prostě komplikovaná, ale nabízí na svém konci morálně uspokojivější odměnu v podobě vnitřní jistoty, neboť není založena na zprostředkovaných informacích. Nestojí na něčem, co ‚říkali ti druzí‘, ale stojí na velmi pevném ‚viděl jsem – prožil jsem – vidím‘! A že je to příliš krátkozraké? Že jsem neměl možnost vidět a zvážit všechny skutečnosti odehrávající se na celém území? Ó, ano, jistě: úžasně účelový argument naznačující, že ten co ho vyřkne se zajímá o celý stát a je vlastně absolutní socialista. Kéž by.

Prakticky je to tak, že mám pocit, jako by mne posledních dvacet let každý den připoutali za ruce a nohy ke křeslu, násilím mi otevřeli oči, abych se musel dívat a pak mi v psychologicky koncipovaných úsecích injektovali do mozku politické sekvence o tom, jak byl ‚socík‘ strašlivý. Samozřejmě, že je to nadneseno, ale ne tolik, neboť tenhle servis se poskytuje každému, kdo projeví zájem o lokální, či územní zřízení. A drtivá většina těchto ‚pacientů‘ již podlehla, protože stačí humorně vyslovit slovo ‚komunismus‘, či ‚socialismus‘ a oni začnou reagovat jak Pavlovi psíci, tedy vztekle se rozštěkají, neboť jim byla ukázána ta ‚zlá‘ barva. Po řádném zaštěkání pak pocítí vnitřní pohlazení, neboť se zachovali správně, ne? Jak velí doba.

Za sebe někdy přemýšlím, že by mi bylo daleko lépe, kdybych se narodil, či byl vychován právě k takovéto názorové prostituci, protože pak by mi stačilo bohapustě přijmout masáž z novin a televize, sama sobě si vysvětlit, že moje dětství byl podvod a takto pacifikovaný přijmout nejhlavnější proud společnosti: děláme kapitalismus. O co klidnější by takový život byl? O mnoho.

Bohužel, či bohudík jsem se zrodil na geneticky výborném základě, jenž mi poskytuje i patřičnou hladinu hormonů, kdy za mé pohlaví tak nějak nejvíce skanduje testosteron. Ten pak má největší vliv na to, že když mne každodenně poutají ke křeslu, aby mi dali další dávku doktríny o tom, že komunismus byl zločineckou organizací, nutí mne tato látka v těle přetrhnout popruhy, povstat z křesla a na všechny ty v bílých pláštích zařvat, že jistě, ano, každý ‚ismus‘ má své nedostatky, ale že prostě ten náš český, uťáplý, malý a neradikální socialismus byl jednoduše růžovou procházkou proti příkladně již etnickým čistkám nedávno v Kosovu, nebo oproti jiným, podstatně restriktivnějším systémům jiných států, kde zemřely oficiálně tisíce lidí oproti těm 264 obětem českého socialismu, které jsou oficiálně hlásané dnešním systémem.

Opravdu mne to silně rozčiluje, neboť v mnoha jiných zemích zemře za víkend tolik lidí za svůj protinázor, co v Čechách za 40 let a přesto mi je neustále podsouváno, že moji rodiče se rozhodli mít dítě – mne – za hluboce temné, zločinecké, nelidské, zvrhlé, destruktivní a i jinak drastické éry. K tomu prostě já si PAMATUJI opravdu nádherný život na velké zahradě čáslavského předměstí, kde se scházeli lidé, kde bylo hodně smíchu, radosti a prostě ti lidé byli tehdy normálně lidsky spokojení. Že by to tedy byli ti zločinci, co po tisících v lágrech masakrovali nevinné oběti? Že bych žil opravdu v tak kolosální lži, kde si můj otec musel každý den po příchodu domů umýt ruce až k lokti, protože je měl potřísněné od nelidského prořezávání hrdel odpůrců komunismu? Bože, jak dlouho budu muset ještě poslouchat tyto manipulativní nesmysly, když dvacet let nestačilo?

Dlouho již ne. Těch dvacet let v křesle a s násilím otevřenýma očima mělo svůj dopad na mou původně apolitickou povahu. Zpočátku jsem měl zcela normální, lidskou starost, jak se sžít s výbornou partnerkou, jak se naučit vychovávat svoje děti a jak se obživit k dostatku. Dobu jsem vnímal jako ‚jinou‘ – žádný problém a občas jsem si vzpomněl na humorné momenty z dětství, jako každý normální člověk. Jenže ty každodenní sedánky s politickou injektáží se někde na pozadí mozku postupně sčítají. Roste to jak nádor a počíná to tlačit. Nakonec i člověk s nezájmem o politiku začne přemýšlet, kvůli čemu je zde vlastně všechen ten povyk a co že to mám vlastně nenávidět.

Taky Vám přijdou tragikomické povinné pochody, mávání praporem a oslava srpu s kladivem? Mě určitě ano. Symbolika. Ta je nutná hlavně pro ty, co pořádně nevědí, o čem to je. Zástupnost. Ale pokud Vás vnitřně začne unavovat to neustálé štvaní v médiích, tak si prostě najdete textové informace a žádným srpem s kladivem mávat nepotřebujete.

Nu, musím se přiznat, že když jsem se rozhodl ‚poznat svého nepřítele‘, jak mi společnost velela, zvolil jsem nikoli upravený výklad, který by mne každou větou provázel upozorněním, že jde o vysoce závadný text plný ukryté brutality, ale s očima v sloup jsem si na internetu otevřel přímo samotný Manifest komunismu. Jakmile totiž slyším ‚manifest‘, začínají se mi ježit chlupy na rukou, protože se podvědomě připravuji na hysterického demonstranta za nějakou ideologii, co mi jí bude ryčet z dvou centimetrů do obličeje, neboť jí je posedlý. K tomu ještě ten ‚manifest‘ sepsal Engels, což je jméno tak společensky zesměšňované, že jsem čekal cosi kabaretního, plného populistických nesmyslů a zvráceností. Vždyť společnost nás dnes učí, že Marx s Engelsem byli levicoví šašci, co vlastně ani nevěděli co píšou, nemám pravdu?

Po pravdě: Engels byl německý ekonom, takže úplný šašek být nemohl a jistou vnitřní urozenost prokázal i právě při sumarizaci onoho manifestu z roku 1872. Samozřejmě jsem to nemohl s nikým konzultovat, protože každý si při zjištění, že čtu cosi od Engelse pleská o čelo s dotazem, jestli chci být snad ‚rudá svině‘. Na ten dotaz jsem v té době odpovídal, že ještě nevím, ať mi dají prostor to prostudovat, protože si potřebuji vytvořit vlastní názor. Jenže to je jak rudá barva na krocana a ti co mne znají ještě přitvrdili v pokřicích, že se hrabu v úplných nesmyslech a že toho mám okamžitě nechat. Otevřeně jsem jim odpovídal, že prostě potřebuji znát to, co je zdrojem veškerého zla v tomto státě, ne? A co tak drasticky mělo ovlivňovat mé dětství, které dle mého nejspíš zbytečného názoru bylo ukázkové. Chci prostě jen vědět.

Vědět prý nemá cenu, protože důležitější je Pravda a tu Vám dodají, hm. Nu, ano. Komunistický manifest je dílem předpokládaná rétorika, zcela poplatná své době, důležitější však je, že ve své dnes problematické formě zdůrazňuje – což pro mne bylo velké překvapení – zcela dnešní problémy. A kupodivu sám svým textem odmítá největšího podsouvaného strašáka: plošné znárodnění. To jsem očekával v první řadě, neboť jsem tisíckrát slyšel větu, že komunisté by nejraději všechno všem sebrali. A tady jsem si přímo v oficiálním textu četl, že je to jednoduše lež a že komunismus o tomto prostě není. Přiznávám se, že jsem ten text začal zkoumat s větším zaujetím.

Co vlastně ti ‚komanči‘ chtějí? Skutečně mi to do té doby bylo poměrně záhadu. Jenže přímo v tom jejich základním spise se prakticky říká, že chtějí nerozdělenou společnost, kde je každý vnímán jako stejně důležitý – což bych tedy rád také. Pak říkají, že práce nesmí být cosi, co někdo vyhraje a jen proto, aby obohatil toho, kdo mu ji dá, ale že práce má být automatická možnost pro funkčního jedince, kdy má poskytnout pokrytí potřeb jak zaměstnanci, tak i zaměstnavateli – což bych určitě velmi rád také, neboť mi to přijde jedině logické a spravedlivé. Počal jsem si mnout bradu a začal se rozhlížet, jestli jsem široko daleko opravdu jediný, co čte ‚svého nepřítele‘ a zjišťuje, že ten nepřítel prakticky říká to, co by říkal i jeho čtenář. Nikoho jsem nenašel, protože každý reflexivně hýkal, že komunisti mají viset na lampách a tak jsem se uzavřel v pracovně a ten text studoval tajně dál.

Když jsem nastudoval i komunistickou potřebu vysoce ctít a umožňovat rodinu a její tvorbu, začal jsem přemýšlet, že mi tu někdo asi škaredě lže a začínal jsem chápat, proč se v tomhle státě uplatňuje tak masivní nenávist k ‚rudé hrozbě‘. Ta rudá hrozba by prostě asi udělala svět rovnější a spravedlivější, opravdu. Ale to jsem netušil, jaká bude reakce okolí. Oni už vyloženě číhali na to, až tohle řeknu, protože měli připravený tisíc a jeden argument, jak se komunismus ukázal strašlivý mezi lety 48 a 89 minulého století. Tedy co já si toho musel vyslechnout, kolik citací, kolik příkladů bezpráví, apelů na podlost, zneužití a podobně…to netuší nikdo. Nijak mne nikdo neposlouchal, když jsem se do toho řevu snažil říci, že se mi líbí myšlenka a že jsem v socíku do sametové revoluce žil jen jako dítě. Syčeli na mne, nadávali mi, uráželi mne, demonstrativně ukončovali známost, proklínali a přáli mi smrt. Samozřejmě.

Podívejte, já se narodil opravdu proto, abych žil dle svého svědomí a dle svého názoru. To že má někdo naučeno, že něco je špatné a dokládá to klidně i objektivními, ale jen dílčími událostmi a zároveň si neuvědomuje, že je vlastně produktem této doby – za to já nemohu. To je podle mne malý, nedospělý člověk, co potřebuje prezentovat dodaný názor, protože má problém vytvořit si svůj. Ale když někde čtu sumarizaci myšlenky, která je humanisticky na velmi vysoké výši, k tomu masivně podporuje zaměstnanost pro každého a význam klasické rodiny, jak bych mohl říci, že je to zlo? Dokonce: jak bych to mohl odmítnout? Vždyť bych tím popřel svou výchovu k rovnosti a spravedlnosti. Musel bych potlačit sám sebe a stát se někým umělým, kdo jen papouškuje to co má. A od toho jsem opravdu nenarodil.

Ano. Dopadlo to tak, jak asi předpokládáte. Po přečtení dalších a dalších fakt, neomaštených současným výkladem jsem nakonec dospěl k názoru, že komunismus je lidsky nejrozumnějším řešením společnosti a že není důležité, jak se ho kdo zkoušel uplatnit, protože ona verze se pohřbila sama. Důležité je vědomí, že v tomhle světě nejsem s tímto názorem sám, dokonce že pochopení tohoto názoru roste v přímé úměře tomu jak klesá možnost pracovat a jak se rozpadají rodiny. Osobně si sebou žádnou minulost nenesu, neboť komunistická strana byla prvním politickým subjektem, do něhož jsem cíleně vstoupil v dospělém věku 34 let. Tedy nejsem žádný pozérský demonstrant, co chce být zbit ukázkově pendrekem, zas na druhou stranu se ve mne víra v komunistické řešení našeho národa upevňuje každým dnem natolik, že jsem čím dál víc připraven hájit ji celým svým nasazením.

K tomu žiji v Čáslavi, v malém, ale příjemném městě, které již historicky prokázalo, že jeho obyvatelé se umí spojit v přirozené potřebě vytvořit si kvalitní prostředí pro sebe navzájem. Ve městě, které disponovalo plnou zaměstnaností a lidé nebyli zastrašováni, že o místo přijdou, byly jim vypláceny správné mzdy a byly jim vypláceny v čas. Je prostě třeba začít přemýšlet, jestli město tvoří nové omítky a posekané trávníky, nebo skutečnost, že v něm lze nalézt kvalitní práci a s opravdovou podporou založit rodinu.

Pokud tuto potřebu cítíte, zároveň jste z ‚Husákových dětí‘ a nakonec nejste zasaženi oním každodenním vymýváním mozku, že komunismus je něco, co by být nemělo…tak zde minimálně nejste sami. Ke komunistické straně se hlásit nemusíte, protože to opravdu komplikuje život: lidé se Vám budou smát, urážet Vás a napadat, čili je to jen pro ty s důvěrou v sama sebe. Ale možná začnete víc přemýšlet, až budete zase váhat u voleb, jestli ODS, nebo ČSSD. Obě tyto strany měly možnost a měly na to dvacet let. A opravdu Vám některá z nich ukázala, že najít si dobře placenou práci není problém a že Vám materiálně pomohou se založením rodiny? Prostě přemýšlejte, nikdo po Vás nic víc nechce.

Mějte se spokojeně. 
Vladimír Hamral ml.

[ Aktuální známka: 2.55 ]

sipka Nejnovější inzeráty

28.2.2021 - Žleby
nabídka (Jiné)
Prodám plechovku garáž o r…
••• Všechny inzeráty •••

sipka Anketa

Kvalifikovanou většinou byl všem státům EU včetně ČR vnucen princip rozdělování uprchlíků podle kvót určovaných Evropskou komisí. To fakticky znamená jakékoliv množství a napořád. Přitom miganti k nám podle všeho ani nechtějí a značná části z nich se nikdy také neintegruje. Existují rizika bezpečnostní i zdravotní. Jak se máme zachovat?

  Všechny přijmout a pozvat i další, ať žije multikulti! Huj!
126 (126 hl.)
  Přijmout je. Oni se určitě integrují. Určitě jim všem hrozí nebezpečí.
5 (5 hl.)
  Vybírat si. Důsledně. Jen ty, teří mají sami zájem zde zůstat a chtějí se integrovat!
28 (28 hl.)
  Nedá se nic dělat, jen brblat u piva, EU je pán...
3 (3 hl.)
  Dát najevo nesouhlas, petice, demonstrace. Vláda se o nás nepostará, pokud ji nedonutíme!
156 (156 hl.)
  Je to v pr... Jdu si koupit žiletkový drát a samopal!
43 (43 hl.)


Celkem hlasovalo: 361

sipka Nejvíce komentované

Databáze je prázdná!

sipka Důležité telefony a info.

Integrovaný záchr. systém: 112
Hasiči: 150
Záchranka: 155
Policie: 158
Městská Policie: 156
Lék. pohotovost: 327 503 484
Dětská pohotovost: 327 305 187
Zubní pohot. Rozpis Čáslav
Lékárny s pohotovostní službou
Pro alergiky: Pylový zpravodaj
Nabídka úřadu práce.
Jak přidat firmu do adresáře firem.

sipka Vtip pro Vás

Čáslav, Kutná hora a okolí - Kryšpín : Nějak se v tom ztrácím, pane. Co je to tedy vlastně ta svoboda slova? Znamená to, mít stejný názor jako Vy, nebo radši držet hubu?

sipka informace

Čáslavsko.net
Copyright Kryšpín, 2006

Kontakt (mail):
redakce(at)caslavsko(dot)net
admin(at)caslavsko(dot)net
(at) znamená zavináč @ a (dot) tečku .
Náš server podporuje:
Mozilla Sidebar (náhled, přidat)
Mozilla Search plugin přidat
Přidej na Seznam Přidej na Google

sipka Spřízněné weby

©2006 by Kryšpín | ATOM | RSS | WAP | Administrace | |
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Hostujeme u společnosti VDSOFT.EU.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. Kopírování zde uvedených materiálů je bez souhlasu autorů zakázané a autoři za jejich uveřejnění nenesou žádnou odpovědnost. Uveřejněné články, příspěvky nebo komentáře etc. nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.