Otázka, která nechybí skoro v žádném filmu z lékařského prostředí. Ale v tom skutečném by mohla brzy vymizet. Stejně jako rtuťové teploměry. A proč?Rtuť je v podobě některých sloučenin docela toxická a tak dospěla EU k názoru, že je potřeba její množství v odpadech z lidské činnosti
snížit. Jednou s postižených oblastí jsou teploměry. Rtuťové lékařské teploměry už nekoupíte. Tedy alespoň ne v ČR.
Je pravdou, že rtuť je, v podobě některých sloučenin
docela toxická a dlouhodobá expozice zvýšeným koncentracím může způsobit (a nejspíše skutečně působí) docela široké spektrum zdravotních postižení. Problémem je ale fakt, že ne vždy lze jednoznačně dokázat, že to či ono je skutečně vinou rtuti. Už proto, že dnešní člověk dobrovolně podstupuje ještě řadu dalších zdravotních rizik, které mají (nebo mohou mít) podobné účinky. Kupříkladu amalgamové plomby mají řádově stovky milionů lidí a že by to vyvolávalo nějaké rozsáhlé epidemie otrav se nezdá. Navíc
amalgám se používá takřka 200 let.
Rtuťový teploměr je, krom amalgámové výplně zubního kazu, jednou z nejběžnějších věcí s obsahem rtuti, se kterou se normální člověk dostane do styku. Skoro každá rodina dříve měla doma alespoň jeden lékařský teploměr. Stejně, jen v trochu větším měřítku se postupovalo ve zdravotnických zařízeních. Teploměr snad nepotřebuje jen psychiatr, jinak ho mají skoro všude.
Měření teploty je běžnou součástí léčby pacienta, neboť průběh tělesné teploty při řadě onemocnění je pro lékaře velmi důležitým ukazatelem pacientova stavu. Doma jsme si velmi často zvykli na digitální teploměry, ale v nemocnici nás stále měřili rtuťovými. Proč?
Rtuťový teploměr je nejenom jednoduchý na použití ale také není závislý na napětí nějaké baterie, svou hodnotu si uchová i když jej pacient po skončení měření odloží na stolek a především - je
přesný. Běžné digitální teploměry, které asi máte doma, takhle spolehlivé nejsou. Sice je můžete klidně dát dětem na hraní, ale stává se, že opakovaným měřením dostaneme různé hodnoty. Na doma to (možná) stačí, v nemocnici ne. Náhradu za teploměry rtuťové tedy
musíme hledat jinde.
Na jednom pracovišti jsme už vyzkoušeli dva
bezkontaktní teploměry od různých výrobců. Vypadaly oba docela hezky, tak nějak jako ty lékařské přístroje ze
Star Treku (tady jsem chtěl původně napsat nějaké jméno lékaře z
Enterprise, ale zjistil jsem, že jich bylo
trochu hodně). Přístroje z toho filmu ukazují tak nějak všechno - něco jako laboratoř, rentgen, ultrazvuk, CT, magnetická rezonance a já nevím co ještě dohromady. Teploměry, co jsme měli k vyzkoušení byly ale ještě dokonalejší. Ukazovaly totiž i to,
co vůbec neexistovalo.
První měl zabudované něco jako laserový poloautomatický dálkoměr. (když se sešly dva červené body na čele pacienta, byla to ta správná vzdálenost). Líbil se nám tak moc, že jsme z toho
dostali všichni teplotu. Tedy alespoň podle toho teploměru, kterým jsme se navzájem měřili. Měli jsme všichni něco málo přes 38. Pán, co nám ho předváděl z toho byl nějaký přepadlý, tak jsme mu jí změřili taky. A co by jste řekli? Měl jí tam! Taky 38! Popadl svůj teploměr a někam odešel (asi si koupit Aspirin). Už se nevrátil.
Další (teploměr) vypadal stejně skvěle. Dálkoměr neměl, museli jste odhadnout asi pět centimetrů. To není takový problém. Už jsme na to byli zvyklí a tak jsme teplotu nedostali. Další den jsme změřili i pár pacientů. Také jim se teploměr líbil a tak nás odměnili tím, že nikdo teplotu neměl. U několika se nám to ale nezdálo, protože měli ten zvláštní lesk v očích a horké nejenom čelo a tak jsme je putupně přeměřili starým dobrým rtuťákem. A schválně, co by jste řekli?
Jo, měli jí tam.
První teploměr tedy měřil horečku každému, druhý nikomu. Tudy zřejmě cesta nevede. (Pokud přístroj stojí více jak 5000Kč, tak by už snad měl trochu fungovat..) Navíc, starší generace filmy typu Star Trek moc nesleduje a tak se těch teploměrů, které vypadají jako malá pistole docela báli. Jedna babička dokonce zalezla celá pod deku a odmítala vylézt, nejspíš v obavě, že jí chceme zastřelit.
Vrátili jsme se ke klasice. Když už rtuť není, tak jako náhrady jsou tepoměry s
Galistanem (slitina galia, india a cínu, která je za
normálních podmínek tekutá a má podobné vlastnosti jak rtuť - ale není toxická). Jako rtuť i vypadá. Dole máte obrázek dvou teploměrů, ten vlevo je fujtajblovej rtuťovej, vpravo se zeleným proužkem je ten báječný a ekologický s Galistanem.
Na první pohled bychom je skoro nerozeznali. Bohužel vlastnosti jsou podobné, nikoliv stejné. Ekologický teploměr sice teplotu měří, dokonce stejně přesně jako ten se rtutí. Má to ale své "ale". Je dobře použitelný,
pokud měříte pacienty, kteří teplotu nemají. Jakmile ale pacient (zvýšenou) teplotu má, nastane problém. Teploměr sice teplotu změří ale nejde pak sklepat.
Vážně jsme se snažili, dokonce jsme si obstarali podrobný návod s obrázkem od výrobce. Po dlouhé době se mi podařilo jeden dostat zpět pod 37, ale to už jsem měl skoro vykloubené rameno. Na běžné použití to není (jedině snad že bychom angažovali místního siláka p. Žaloudka, coby vrchního sklepávače, otázka ovšem je, jeslti není snažší roztáhnout kamion nežli sklepávat několik desítek galistanových teploměrů) Nebo měřit každým teploměrem jen pacienta s vyšší teplotou, nežli už je na teploměru "nastavena". A pokud bychom se dostali na maximum 42st, tak ho vyhodit a koupit nový, sklepaný. Jenže jak zjistit, jestli má pacient tu vyšší teplotu ...? (já vím, změřit mu jí, ale čím... ;-)) )
Výrobce sdělil, že v zahraničí se na to používají nějaké odstředivky. Zatím je nedováží, ale
možná o tom zauvažuje. Zatím poslal ten letáček. Je to od něj ale hezké, že? Máme sice ještě několik těch starých ale rychle docházejí...
Hlavně si to dobře rozmyslete, než si to koupíte domů. Doma si odstředivku za několik tisíc kupovat nebudete a ve ždímačce to asi nebude ono. A při ruční práci je větší pravděpodobnost, že Vám to vyletí z ruky, než že se to podaří sklepat. Spokojte se s tím digitálním. Není přesný, ale pro základní orientaci snad postačí. Nebo můžete zkusit položit ruku na čelo ("Ten náš kluk ale dneska nějak hicuje mámo...")
Dost by mě zajímalo, jeslti EU zaujme stejné stanovisko například k rozbuškám, které jsou v každém náboji. Obsahují fulminát rtuťnatý, sice v poslední době s příměsí azidu stříbra a olova (to také nebude nejzdravější) a podle všeho vyletí z hlavně ven s ostatními zplodinami. Možná to nevadí, pokud na někoho střílime, stejně asi nechceme, aby přežil? A větší množství nábojů se používá v posledních letech převážně v zahraničí... A lidi po sobě asi střílet hned tak nepřestanou.
Nebo k chemické výrobě chloru, kde se rtuti používají řádově tuny... atd. Asi zatím ne. Jestli on ten Klaus s tou EU neměl
nakonec pravdu...