Prohnilá radnice II: fáze mečů

Síla občana, nebo síla úřadu? Který z těchto trendů převládne dnes v naší zemi? Průhlednost, logika, čestnost a morálka – přežitek nebo cíl? Příběh hrobníka pokračuje…
Vážení spoluobčané,

rád bych Vás informoval, že k tomuto dni – tedy datu tohoto článku jsem plně informován starostou o skutečnostech a rizicích plynoucích z mého jednání, zcela v souladu s paragrafem 103 zákona o obcích, starosta jakkoli nepodporuje mé aktivity, naopak mnou zvolená forma mu přijde za zbytečně útočnou a tak jako vždy předtím je stoupencem klidného konsensu mezi občanem a zastupitelstvem. Starosta zastupuje obec a její faktické momenty plošně a nemůže jakkoli vstupovat do individuálních sporů mezi dvěma lidmi. Starosta mne požádal o nastolení nekonfliktní formy, k hledání smírného řešení a vyzývá mne k respektu k městským zastupitelům delegovaným lidmi.

Místostarosta Jaromír Strnad mne pro změnu obeslal doporučeným listem ve věci: ochrana osobnosti – výzva k omluvě. Od 9.10. mi tiká perioda 3 dnů na veřejnou omluvu jeho osobě, po jejímž uplynutí a nevyužití se obrací na orgány činné v trestním řízení s podnětem zda-li nebyla naplněna skutková podstata trestných činů pomluvy a poškozování cizích práv ve smyslu § 206 a 209 trestního zákona. Bohužel formulace jeho sdělení je natolik plytká, že prakticky nevím, v jakém bodě je dotčen, neboť přesná formulace zní:

„Vzhledem ke skutečnosti, že jste v uvedeném článku uvedl některá lživá a zkreslená tvrzení o moji osobě, která mne výrazně poškozují, vyzývám Vás tímto k doložení tvrzených skutečností a o zveřejnění své omluvy v termínu 3 dnů od doručení této výzvy.“

Zatím je na každém, aby v onom diskutovaném článku Prohnilá radnice zvážil můj text proti části reportáže veřejnoprávní televize, vztahující se k Jaromíru Strnadovi a sám posoudil, kde si co vymýšlím. Za sebe mohu pouze sdělit, že naopak místostarostovo jednání v oné reportáži poškodilo mne, neboť znevážil obec jako celek, obec které jsem občanem.

Přichází tedy fáze mečů v podobě restriktivních práv a jejich krajního využívání, což je již opravdu velmi trapné, ale dalo se to čekat, neboť čáslavští právníci nemohou hájit občana před rozhodnutím města, neboť pro město již pracovali v různých podobách a právnická komora zakazuje kráčet proti svým klientům – v tomto případě městu. V Čáslavi tedy disponuje právníky pouze město a občané je mohou využívat jen v případě, je li problém mimo městská rozhodnutí. Jak tristní situace to je poznají jen ti, co se některému z městských rozhodnutí automaticky nepodřídí…

Jaromír Strnad tedy po tom, co svým podpisem schválil odejmutí mi práce, aniž by mne jakkoli informoval v rámci onoho mě neznámého výběrového řízení, na mne nejspíš podá i mou historicky první žalobu za ‚na cti utrhání‘ a uvede mne – nejspíš již jako nezaměstnaného v slizký proces právní přenice, kde za kýchnutí komerčního právníka zaplatíte tisíc. Zastánci jednání místostarosty by si měli zamnout ruce a s jedovatým úšklebkem si pro sebe ucedit: „Chtěls to? Máš to!“ A já si s úsměvem vyzkouším pozici nezaměstnaného nýmanda, drceného justicí, nejspíš již s třemi dětmi kolem sebe – ale jak říká mužské pravidlo: vyzkoušet máš opravdu vše!

Ale ne, výše popsaný stav si ponechám až na případný, katastrofický závěr a beru ho zatím jen za možnost. Jaromíru Strnadovi se samozřejmě neomluvím, protože mne jednoduše lidsky nenapadá za co a subjektivně se poškozený cítím sám – logicky. Vzhledem k tomu, že Čáslav není schopna poskytnout mi jakoukoli právní ochranu, obrátil jsem se na naší centrálu do Prahy a ta po povrchním náhledu na můj případ mi dle všeho bezplatně poskytne dva právníky k mému zastupování, což je snad první signál dobrání se nějakého pozitivního servisu mezi lidmi v mém případě.

Autor zákona o pohřebnictví a soudní znalec Hrdlička mne zase od počátku stimuluje k obrácení se na krajský úřad, neboť rozumí tomu, že s místní radnicí se nedomluvím a já s tímto dosud otálel opravdu jen z důvodu, že prostě NEMÁM v zájmu jakkoli poškozovat město, daleko spíš bych uvítal, kdybychom v našem městě měli opravdu lidské a fundované zastupitele, pracující pro občany.

Pak 19.10.2009 proběhne v městském zastupitelstvu závěrečné projednání potvrzení výběrového řízení, na jehož verdikt napjatě čekám, neboť od tohoto rozhodnutí zastupitelů se budou odvíjet všechny mé další kroky. A i když jsem po proběhnutí výběrového řízení shlédl podmínky pro výběr, tak i když jsou pro mne již bezpředmětné, přesto je považuji stále za nekorektní. Veřejnost prostě musí uznat, že pouze ‚živnostenský list‘ je opravdu trapné a nebezpečné vypsání, protože městští úředníci by si skutečně měli načíst, že práce hrobníka je v kategorii 3 bezpečnosti práce z řady důvodů, kdy tím pro pracovníka nejdůležitějším je asi fakt, že v hloubce jednoho metru konvenčního hrobu je boční tlak jedna tuna na metr čtvereční. Při sesunutí bočnic v rozmezí cca 90cm dochází k vertikálnímu spojení tlaků a i když normální člověk si myslí, že prostě zasypání v hrobě není problém, tak právě propojení bočních tlaků vede k masivním poškozením organismu. Stejně tak vzdálenosti navršené země od otvoru a řada dalších věcí korespondujících přímo se zdravím zaměstnance na státním pozemku pod dozorem města – to vše by měl prostě člověk najímaný městem velmi nutně vědět, nechce-li se obec dostat do výrazných problémů s nedodržením základních předpokladů pro výkon.

Bohužel ne. Pro Čáslav je hřbitov primárně zeleň a o zeleni je celý příběh, moment, který již přímo koliduje s mou výchovou, protože pokud úředník popře smysl místa a převede ho na to, co zrovna potřebuje – je někde něco moc špatně. Čáslavská šeptanda mi donesla, že úředníci zapojili hlavy a vymysleli, že než řešit, zda-li na hřbitově pracuje znalý a právně korektní pracovník, že tak jako s většinou čáslavských zakázek: dáme to firmě a ona to pošteluje za nás, neboť na ní bude zodpovědnost. V Čáslavi moc pohřebních služeb není a hlavně tak ‚fikaní‘ městští úředníci netuší, že pohřební služba se stará o obřad a zázemí pohřbu, že na samotnou tvorbu hrobu má vždy regionálně sjednaného pracovníka disponující právě oním proškolením o bezpečnosti práce, neboť ani soukromá firma nemá potřebu ohrožovat svůj status obviněním z nedodržení předpisů.

A jelikož jsem v Čáslavi pro mne známým, jediným hrobníkem nedalo mi to a zašel jsem za paní Ašembrenérovou pro informaci, kdože to bude v Čáslavi novým správcem hřbitova a hrobníkem. Chtěl jsem poznat kolegu, co se nebojí nahlížení mezi prsty stran lidí a prostě ano, mám pro hrobníky slabost, protože to jsou jaksi většinou lidé s názorem, otrlí a vědoucí, že než hysteričtí úředníci, můžou člověka potkat daleko horší věci. Nu, paní Ašembrenérová mne informovala, že pro Čáslav jsem hrobníkem já a že neví o žádné změně, snad jen v tom, že jejich firma zaštítí městu službu zajištěním korektního pracovníka pro věci hrobů – tedy využijí mne. Podal jsem si sám sobě ruku, že se vítám v nové perspektivě a sám se sebou zase odešel, protože teď jsem nejspíš dva: onen velmi problematický hrobník a správce Hamral ml., co se staral o víc než měl a nový hrobník Hamral, co již neuvidí do administrativní správy hřbitova, ale zůstane mu již jen ta neohrožující práce kolem hrobů. Panečku! A pak proč pochybovat o moudru našich zastupitelů!

Víte, já si uvědomuji, že zde v našem městě panují takové poměry, že pokud toto napíšu, bude nakonec vše jinak právě proto, že toto mým fanouškům z radnice dojde a pohřební služba mi možná nakonec suše oznámí, že mají zcela jiného člověka. Já jsem si zcela vědom, že jsem šlápl do nadutosti zastupitelů v rámci velmi malého města a to se zde neodpouští snad až v generacích, ale i když jsem navenek klidný, stěží Vám dokáži popsat svůj vnitřní vztek nad prudkou amorálností jednání některých lidí zde ve městě, kterým se podařilo prosadit se do správy věcí veřejných, jenže jak si již vyžaduje pan Strnad: musím na to mít papír! A když ne – tak tě užalujeme do bezvědomí, hošku! Proto se musím s velkým odporem soustředit na právní kroky výše popsané a postupovat přes ubíjející mechanismus justice, který mne však nakonec – jak silně věřím – podpoří.