Frozen Friday očima pořadatele

Všecko začalo jednoho středečního večera , nebo spíše noci , když mi na facebook přišla pozvánka k události na Frozen Prague. Bylo mi trošku líto že se nezúčastním , již předem jsem totiž věděl že do Prahy nepojedu.
Podobnou akci jsem chtěl udělat v Čáslavi již před časem, ale tenkrát jsem ještě neznal facebook a nebylo kde událost vytvořit, hlavně by byl problém, že bych nevěděl kolik na onu akci přijde lidí. Ale nyní – facebooku znalý jsem nápad dotáhl do konce, ještě v středu v noci jsem založil událost, udělal pár fotek a mohla jít do světa.

S velkou účastí jsem nepočítal, přece jen je to Čáslav a lidí se stejným smyslem pro recesi tu tolik nebude, říkal jsem si. A možná právě proto jsem nakonec byl hodně překvapen , protože už druhý den po zveřejnění akce bylo přihlášeno okolo 30-ti lidí a neustále přibývali. Již si přesně nepamatuji kolikátý den nebo k jakému datu se vztahuje počet lidí, ale vím že když už jich tam bylo kolem stovky , rozhodl jsem se natočit ještě krátký poutač nebo reklamu na akci ( moje poděkování patří Zuzce a Gorkymu ) abych přilákal ještě několik nesmělých zvědavců či recesistů.


Dva dny nato, mě ráno probudil telefon z redakce Kutnohorského Deníku s krátkým Interview se mnou o akci, v tu chvíli jsem tak nějak začínal tušit že to až tak hloupý nápad nebyl a možná díky videu nebo článku začalo účastníků rapidně přibývat. Akce se nezadržitelně blížila a pár dní před jejím konáním již počet účastníků ohrožoval číslo 200. Den D , tedy pátek 11.12 něco okolo 14:45, okamžik který si mi snad nesmazatelně vryl do paměti.

Přicházím na předem domluvené místo na pěší zónu a nevěřím vlastním očím,  místo srazu kolem dokola okupují celkem mohutné hloučky lidí, tolik lidí jsem pohromadě na pěší zóně snad ještě neviděl, A to navzdory nepříznivému počasí, byla už dost zima a poprchávalo. V tu chvíli ze mě všechny obavy spadly a byl jsem doslova šťastný. I kdyby se něco nepovedlo, tak už ta účast překročila mé očekávání.

Pár slov před davem - strašně rád bych řekl „briefing“ ale jednalo se spíše o nesmyslnou řeč, protože všichni věděli co mají dělat – lehký úsudek podle toho, že nikdo neměl žádné otázky :-). Pár minut před začátkem, všichni se přesouváme na náměstí , nejlépe doprostřed , kolem naší důstojné, leč v tomto okamžiku již zcela suché kašny.


Hodiny na kostele odbíjí, pár zmatených pohledů na mě, já však fotím rychlostí kamery a nestíhám, hodiny již mlčí a z městských komerčních reproduktorů se line jakási koleda … všichni zmrzli. Nádhera , jakoby by se mi zastavil dech, vše se podařilo , zvláštní ale přitom krásný pohled z kašny na zmrzlé náměstí. Pár fotografů a dva kameramani plní svoji práci proplítajíc se mezi zmrzlými sochami , dokonce registruji i pár poměrně zmatených pohledů nic netušících chodců , ano o to tu také šlo.

Mám v ruce foťák a tak jdu do terénu a začínám fotit různé pózy i ty mě překvapují, čekal jsem pár stojících lidí a mezi tím kličkuji mezi žebrajícím trumpetistou, klukama snažíc se načepovat si vodu do plechovky od Fanty, rvačkou, spadlým deštníkem, nakousnutým párkem v rohlíku, líbajícím se párem nebo holkama, které si nerozhodně a nehnutě pět minut vybíraly jmelí. Poloh bylo opravdu spousta a než bych je všechny jmenoval, stačí se kouknout na video, které jistě řekne víc než … já.

Pět minut uteklo rychleji než pan Strnad ze schodů radnice a tak jsem použil předem domluvený signál, tedy zapískání. Všech cca 80 lidí ( napočítáno podle fotek ) najednou rozmrzlo a pokračovali dál v netradičních aktivitách jako by se vlastně nic nestalo, jen nevím jak dopadla ta rvačka.



Akce, první svého druhu v Čáslavi se myslím povedla na výbornou, všem co mi pomohli a zúčastněným mockrát děkuji a budu se těšit někdy v novém roce zas na viděnou.