O úpadku čajovnictví v Čáslavi

Čáslav je město, které se i přes relativně nízký počet obyvatel může „chlubit“ dvěma čajovnami. I přesto je slovo „chlubit“ značně nadsazené a většina z nás dobře ví proč.
Tou první čajovnou je v r. 2008 vzniknuvší Club Coffein v předsálí kina Miloše Formana. Můj první příspěvek na tyto stránky byl právě o něm, a pokud si jej najdete, nemůžete si nevšimnout optimismu, s jakým jsem jej tenkrát psal. Krom vodních dýmek, čajů a kávy tam až podnes koupíte i rozličné a všemožné nápoje, drobné jídlo apod. Součástí „kofeinového klubu“ byl také studentský filmový klub, jehož cílem bylo promítat nezávislé snímky renomovaných režisérů. Nízká návštěvnost během prvních několika měsíců byla nejprve připisována malé informovanosti o tomto projektu. Následovaly letáky upozorňující na filmový klub, na novou čajovnu a tak dále a tak dále. I tak však do čajovny ani na filmy pořád nechodil kýžený počet návštěvníků. Jak se jejich počet neustále snižoval (a tento proces trval dost dlouho), bylo nutno sáhnout k nezbytným finančním opatřením, aby čajovna vůbec mohla přežít: její doba se postupně zkracovala a zkracovala a studentský filmový klub se ze samotného sálu přesunul do předsálí (protože promítat pro 5 lidí v sále se jednoduše nevyplatí.).

A současný stav? Do Clubu Coffein si můžete jít něco koupit maximálně tak půl hodiny před začátkem filmového představení, protože jinak byste tam nenašli ani nohu. A těch pár prodaných kokakol jednoduše nemůže uživit čajmena, který by si mohl dovolit v prázdném předsálí vysedávat celé odpoledne, šťourat se v nose a čekat na čajelačné hosty. Takže pro komentátory předesílám: Argument „Já bych tam chodil, ale nemaj tam otevřeno“ není na místě.

Mnohé námitky směřující na CC spočívaly v neatraktivitě prostředí v předsálí kina. Přece jenom, něco na tom bude, řekl jsem si. Není to ale pravda.

Loňského roku, tedy již v období pádu Clubu Coffein byl v Čáslavi odstartován projekt jiný: pod taktovkou Dobré čajovny v Kutné Hoře byla v úžasných prostorech u hradeb za evangelickým kostelem otevřena „Čajovna v zahradě“. Její prostředí bylo mnohem příjemnější, nabídka čajů ještě větší, otvírací doba širší a spolehlivější.

Bohužel následoval ten samý efekt – ani akce zaměřené na animované filmy, ani rozšíření sortimentu o víno a kávu, ani další a další letáky nezabránily neustálému zkracování otevírací doby. Ta se teď omezila jenom na pátek – neděli a i tak čajovna existuje pod stálou vidinou finančního kolapsu. Přiznám se, že kvůli natolik omezené otevírací době jsem tam nebyl už skoro tři měsíce.

Co se s tímto městem děje? Jak je možné, že města velikostně srovnatelná s Čáslaví (či menší) tvoří vhodné prostředí nejen pro existenci ale také pro prosperitu čajovny, zatímco tady to všechno jaksi „hnije“?

A zatímco čáslavské čajovny zejí prázdnotou, rozhořela se tady jakási starozákonní bitva mezi ortodoxním hamburgrářstvím v ulici Jana Roháče z Dubé (ano, tím bistrem s toliko přívětivou obsluhou…) a nově otevřeným asijským bistrem na Pěší zóně. Jakmile si lidé uvědomili, že si raději koupí hot dog za 15 Kč, hamburger za 20 Kč a hromadu asijských jídel za směšné ceny od přívětivé obsluhy, rozhodl se Jan Roháč z Dubé zasadit protiúder – a papundeklovými cedulemi láká strávníky na párek v róhlu za 9 Kč.

Navrhoval bych po Čáslavi vyvěsit plakáty „Dračí studna za dvacku, kafe za patnáct a arašídy navrch! Pouze v čáslavských čajovnách!“, ale i tak se bojím, že jak Čajovna v zahradě, tak Club Coffein budou do boje muset nasadit majonézu a langoše.