Vy letci máte...vykotláno

Neuvěřitelná arogance a masivní porušování zákona o letové hladině, společně s brutálním překročením jakkoli benevolentních, hygienických norem zvuku, toť obraz několika nesoudných gum, nejspíš plně zhypnotizovaných ohranými VHS s filmem TopGun.
Tito 'Cruisové' Čáslavi se vnímají za cosi nadřazeného, důležitějšího než kdokoli jiný a ani s jasně určeným 21. stoletím se nevymanili z pocitu, že armáda může vše. Drhnutí křídly střech rezidentní zástavby považují za cosi přitažlivého, protože možná infantilně věří, že za jejich neskutečného, zvukového bordelu tam někde ze země vzhlíží zasněná šestnáctka a v lebce si maluje kovaného Kena za kniplem. Faktem je, že tam dole stojí jen Hamral mladší, co volá za kriplem, ať táhne do všech řití s oněmi frekvencemi vyrážejícími tmel ze všech spár.

Já jsem na letadla zvyklý. Zvyklý jsem i na vlaky. Prakticky jsem hluchý, protože některé zvuky považuji již za součást kulisy prostředí, hluchý a slepý, anžto směřuji ke čtyřicítce a dle věkového průměru Říma bych měl být už mrtvý. Tak starý již jsem. Jenže! I přes svůj jasně fosilní a neperspektivní stav, jsem zázračně zplodil třetí dítě a to hluché, ani slepé ještě není, protože je mladé i ve vztahu k Římu. Následně jsa vystaven dvěma hodinám utrpení kojence, co hrůzou pláče nad nechápáním nepřetržitého řevu a burácení třesoucího okny, zformovala se ve mne nenávist k letcům ad absurdum. Na počátku však byla bezmoc.

Doma se neslyšíme ani, když stojíme metr od sebe a křičíme z plných plic, protože vzduch praská a hroutí se na popud nějakého progresivního degeneráta, co si umyslel, že chceme detailně studovat nýty na trupu jeho krámu, který nám vystavil asi třicet metrů nad zahradu. Jistě, o nás nejde. Již jsem podotkl, že se ženou jsme překročili třicítku, takže biologicky jsme vyřízení, ale jde o formující se smysly dítěte, které v hrůze nepřetržitě pláče, NESCHOPNO si zakrýt ještě neustálený sluch rukama, jenž mu znásilňuje nějaké hovado vyskytující se někde, kde nemá co dělat. Před zvukem a burácením jsme dítě neukryli ani doma, protože intenzita zvuku prostupuje samozřejmě celým domem. Bezmoc u mne vždy trvá jen krátce a mozek si vždy vynutí alespoň pokus o nějaké řešení.

Oh, jistě. Netelefonuji, protože to považuji za sport pro plebs a býti mobilním chápu již za sprosté zcela, neb důstojný je mezilidský kontakt a stisk pravic, přesto jsem tentokrát nenašel jiné možnosti, než vytočit ženou předané číslo ve znakové řeči, protože ústně to nebylo možné. I v hlomozu dovolal jsem se na informace. Osud pochopil, že jsem zkoušen již ve svém domě a tak mi snad prvně v životě přihrál operátorku, která projevila snahu mi pomoci a dokonce na druhé straně Googlovala, neboť hádejte co? Ano, letiště ŽÁDNÝ kontakt pro styk s veřejností neposkytuje, ale jediné co umí je nabídnout vám numero na objednání si exkurze v tom jejich TopGun heaven. Kenové se tam nejspíš vyřadí jak bubláci a ve slunečních brýlích se nabízejí k okouknutí jejich vyšší rasy člověka. Číslo tedy jen na samohonu, což jsem odeslal do pekla a žádal si číslo na cokoli administrativního. Operátorka byla opravdu funkční a tak mi nakonec sdělila číslo na operátorku celé armády někde v Praze, která propojuje jednotlivé, vojenské útvary.

Jsem skeptik a tak jsem očekával megeru, co mi příkře sdělí, že jsem ohnoutský civil a že se do provozu armády nebudu jakkoli montovat, ale po operátorce informací mne překvapila i žena v Praze a byla milá i funkční. Spolkl jsem mračna formující se mi v lebce a nechal se hezky přepojit přímo na letovou věž v Chotusicích. Už jsem myslel, že v celém tom procesu najdu i nějakou lidskost, ale kdepak...jakmile jsem se dovolal do Chotusic, tak mi tam nějaká vysluněná a rozesmátá sdělila, že tam přeci nemůžu volat, protože oni jsou ti důležití, co řídí provoz letadel a než jsem se stihl řádně nadechnout, že právě O TO MI JDE, tak mi ona řekla, že mne přepojuje na jejich tiskovou mluvčí a hádejte co? Áááno, ta mi to už nikdy nezvedla. "Alenó, heléé, volá sem nějakej debil z města a zase chce rejt do našich kluků, bouchačů, sekáčů, frajerů, machrů, kádrů a nekonečně skvělejch pilotů, takže mu to ani nezvedej, jóóó? Měj se, Aleno!" Tak jsem tedy pořídil. Nezájem z Chotusic nad tím, že jejich stroje nahrubo porušují zákonnost, protože oni jsou kdo? Oni jsou TopGun a mají sluneční brýle jako v Americe, fix! Co je jim do nějakého nýmanda, kterému se svíjí nepřetržitě kojenec v rukou, protože není úniku nad zuřivým rachotem nejen že na jeho pozemku, ale v celé čtvrti, hé?!

Nu, po vyčerpání této možnosti jsem zvolil jedinou možnost další a vyrazil jsem za zástupcem města, protože tohle nemá obdoby. Takto vysoké, zvukové hladiny nejsou překračovány u žádného letiště, tím jsem si prakticky jistý. A protože jsme vesnice s pózou města, šel jsem rovnou za starostou, kterému samozřejmě tykám, protože jsem komunista (jo, to je ten jak vás učí, že je bakaný a brodil se krví, nebo jak je ta básnička). Starostovi jsem sdělil, že si jako občan natvrdo stěžuji a že pořešením mé záležitosti všichni předejdeme hypoteticky právně kolizní budoucnosti, protože já když chytím nerva, tak bych jim to šel vysvětlit klidně na tu věž, ručně, inc. Aleny, ofc. Starosta mou žádost přijal a vyzval mne k písemné formulaci, neboť starosta Čáslavi je programově nekonfliktní, což mu dlouhodobě vyčítám. Tak tedy formuluji oficiální stížnost, kdy již předem tuším, že v Čáslavi bude neuspokojena, protože Keni z TopGunu jsou pro Čáslav sexy, takže po Čáslavi bude následovat stížnost na armádní centrálu, odkud se mi dostane uklidňujících žvástů s pateticky milým a dojímavým douškem, jak občan musí chápat projevy hrdobců chránících jeho klidný spánek, takže pak přijdou na řadu tuhle 'lidská práva', kde sedí hipíci, co řeší daleko víc černé skládky, než zvukové hladiny a všichni napříč mne budou vyzívat, abych dodal hygienická měření. Ty když dodám, tak opět hádejte co? Nebude to uznané, protože dotyčný subjekt akceptuje jen sebou uznané 'měřiče', takže ani ty naměřené hodnoty nebudou k čemukoli. A celé se to nakonec rozplizne v byrokratické bagatelizaci, ostatně jako vše v tomto pološíleném státě.

Já průběh prostě vím předem, přesto můj odpor v tuto chvíli proti oné bezbřehé aroganci spojené s utrpením mého dítěte nepotlačím a jednoduše si dám toho 'hajzla, co si stěžuje', protože je to o moc míň problematičtější, než ten 'hajzl, co někoho praštil s následky'. Letiště si po letech koexistence vyrobila velkého odpůrce, neboť sprostota chování Chotusic povýšila a meze byly překročeny.