sipka
Index Kultura Inzerce Firmy Rubriky Odkazy

sipka Reklama

sipka Program kin v regionu

Dnes : Dnes se nehraje žádný film!
Zítra : Zítra se nehraje žádný film!
Pozítří : Pozítří se nehraje žádný film!
Kompletní program kin

sipka Kalendář akcí

<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       
dnešekčlánekakce

sipka Program divadel v regionu

Tento týden : Tento týden není žádné další představení!
Příští týden : Příští týden není žádné představení!
Kompletní program divadel

sipka Krátké zprávy

sipka Vyhledávání

Hledej v Čáslavsko.net!


Rozšířené vyhledávání

sipka Nástěnka

sipka Databáze firem

Databáze firem na Čáslavsku
    Obory:
Nejste v seznamu?
Chcete upravit nebo rozšířit údaje?
VDSOFT.EU - Správa serverů, sítí a bezpečnost v IT
DELTA ENGINEERING KOLÍN - CNC Obrábění, výroba přípravků a prototypů
 14. 08. 2010 •• Rubrika: » Index » Informace » Historie •• Z. Pehal

s_o Příběh Rouzeně

Zaniklá Rouzeň, zanechala v paměti rodáků ve Vísce mlhavou, nezřetelnou stopu, ale přesto vyvolávající řadu otázek. Vznášela se jako přelud nad krajinou, existovala ta vesnice vůbec, či nikoliv? Pokud ano kde přesně ležela, kde se rozkládaly její pole, po jakých přístupových cestách do ní chodili její obyvatelé?
O jejím zániku se dochovala pověst, jak ji obyvatelé trpící nedostatkem vody opustili (když jim snad opakovaně vyhořela) a rozešli se do sousedních vesnic, Nové Vsi a Vísky. Pověst, která ve světle dosud zjištěných prokazatelných faktů o této vesnici osvědčuje překvapivou výpovědní hodnotu.

Někdy se podaří proniknout proti proudu času usilovně vyhloubenou sondou do dávné minulosti, v tomto případě do 13. století, do období významných změn, které změnily tvář krajiny a jejího osídlení. Takovým nikoliv běžným příkladem je zaniklá vesnice Rouzeň, která stála na samém okraji katastru dnešní Vísky. Byla to ničím výjimečná vesnice, dočista průměrné velikosti, nenápadná v lesnaté krajině, kde byly takové vesnice zakládány, jak vesničané prosvětlovali les, a zakládali pole.

Kombinací archeologického průzkumu, historického výkladu listiny, etnografickým rozborem v místě tradované pověsti, zkoumáním podmínek životního prostředí se lze dobrat v některých detailech plastického obrazu tehdejšího osídlení této vesnice. Přesto však řada otázek již navždy zůstane skryta za obzorem našeho poznání. Zaniklá Rouzeň ležela (obrázek 1 a 2) na okraji malého potočního údolíčka, chráněná od severu jeho nevelkým svahem, od západu pak mohutným masivem stejnojmenného opukového návrší.
Obrázek 1

Obrázek 1: Zaniklá středověká vesnice Rouzeň (místo označené šipkou) a její katastr vymezený místním (poloha 1) jménem a pomístními jmény označenými 2-3. Převzato z Havlíčkobrodsko č. 23, s 31.

Na základě mnohostranného přístupu k různým pramenům poznání této zaniklé historie, před námi vyvstává vícevrstevný obraz tehdejší doby. Je jisté, že okolí dnešní Vísky a zaniklé Rouzeně patřilo významné pozemkové vrchnosti – vilémovskému klášteru benediktinů v nedalekém Vilémově, který se jako vlastník rozsáhlých tehdy neosídlených většinou lesnatých ploch, snažil tyto ladem ležící území hospodářsky využít. Aby taková ladem ležící území přinesla užitek, k tomu se dalo tehdy dojít různými způsoby. Ten konzervativní spočíval v založení vesnice, vyklučení lesa a jeho proměnou v pole, která živila nejenom samotné osadníky, ale prostřednictvím dávek i pozemkovou vrchnost, v tomto případě vilémovský klášter. Takové vesnické sídliště, pokud bylo uvážlivě založené s ohledem na přírodní a ekonomické podmínky, obvykle prosperovalo, dobře uživilo své obyvatele a prostřednictvím dávek také dobře prospívalo svým vlastníkům - vrchnostem. To ale nebyl jak se ukázalo po několika desítkách let, příklad Rouzeně. Další způsob hospodářského využití pusté lesnaté krajiny nastal kolem poloviny 13. století, kdy dorazila na Vysočinu „stříbrná“ horečka, která prudce změnila poměry v krajině a příval nových obyvatel zasáhl do běžného života. Pokud lze soudit, v okolí Rouzeně nic takového bezprostředně neproběhlo, tam šel život v rytmu zemědělských prací. Nejsou k dispozici žádné doklady, ani listinné, ani archeologické, o těžbě rud, třeba jen rýžování z náplavů potoků. Stejně tak archeologický průzkum v okolí zatím nenašel stopy po pálení dřevěného uhlí, jeden ze způsobů využití rozsáhlých lesních porostů.

Ačkoliv historické stopy po Rouzeni zůstaly pouze v podobě jediné, byť poměrně obsáhlé listiny z období jejího zániku, stejně tak je to pověst o jejím zániku a v neposlední řadě nenápadné keramické úlomky v ornici v místech, kde se vesnice rozkládala v období své nedlouhé, sotva půl století trvající existence. Tyto stopy sice nic bezprostředně nevypovídají o jejím vzniku, ale přesto je možné odhadnout pravděpodobný vývojový scénář.

Skupina osadníků, kterým určila místo pozemková vrchnost, klášter, začala na určeném a díky výskytu keramických úlomků dodnes patrném místě klučit les, měnit jej v pole a budovat stavby, patrně dřevěné vesnické chalupy. Je pravděpodobné, že použili dřeva, ačkoliv nově vznikající vesnice ležela v těsné blízkosti kvalitního ložiska dobře těžitelné a štípatelné opuky. Samotná uvážlivá volba místa znamenala závažný fakt, který mohl předznamenat další osudy vznikající vesnice a jak ještě uvidíme vznikající Rouzeň dostala do vínku polohu, která jí byla zřejmě osudná. Plocha, jakou zabírala vesnická zástavba Rouzeně v době jejího zániku se dá dobře a poměrně přesně určit sběrem keramických úlomků pocházejících z běžného nádobí, činila kolem 500 metrů čtverečních, čímž tato vesnice nijak nezaostávala za obvyklým průměrem tohoto období, skládala se několika, odhaduji 4 – 5 usedlostí, možná trochu více, přesnější odhad již asi možný nebude. Takovou plochu zabírala v době svého zániku, kolem roku 1300, ale při svém vzniku mohla být i menší, ale také nemusela, to je otázka, na kterou již nebudeme znát odpověď.
Obrázek 2

Obrázek 2: Poloha zaniklé vsi Rouzeň(označená šipkou) na I. vojenském mapování (konec 18. století). Severně ode vsi jsou zbytky původního lesního masivu, který byl v době mapování ve větším rozsahu než je tomu dnes. Vlevo od polohy Rouzeně je zaniklá komunikace, která v podobě úvozů překonávala údolí potoka. Převzato z Havlíčkobrodsko č. 23, s. 32.

Naopak jisté je, že osadníci měli několik let na to, aby vykáceli les nejenom v místě vesnice, na mírném svahu nad potůčkem ale hlavně na to, aby založili první pole, které je měla živit a také živila. To nebyla příliš dlouhá doba uvážíme li nástroje, se kterými se museli pustit do lesního porostu, v té době tvořeného velkými kmeny jedle a buku. Měli totiž v podstatě jen dva, a sice sekeru, onen univerzální nástroj středověkého osadníka, kterou káceli stromy, stavěli usedlosti, a motyku, kterou klučili kořeny. Snad jenom rýč mohl trochu pomoci, ale na náročnosti práce to neměnilo nic, představy o tom, že osadníci spálili les, aby získali volnou plochu neodpovídají skutečnost, dříví bylo poměrně vzácné, zdroj stavebního materiálu, paliva, dřevěného uhlí, věcí do domácnosti, násad nástrojů, darmo se v listině o jejím obnovení z roku 1288 nepíše o tom, že vesničané nesmí hospodářky využívat okolní lesy, vyjma na topení jako paliva a pro účely obnovované vesnice. Taková byla situace v době sepsání smlouvy o obnově pusté Rouzeně, v době jejího vzniku před několika desítkami let nebyla cena lesa menší. Ale podařilo se jim to, v listině o znovuvysazení pusté Rouzeně se píše o vlastní vesnici a jejích polích a okolních lesích, které existují v určitých, v listině blížeji nepopsaných, ale v té době se rozumějících hranicích, před svým zpustnutím to byla vesnice se vším všudy.

Vesnici založili přímo nad potůčkem (obrázek 1 a 2), jehož zdrojem vody je malé povodí, v podstatě stráně tohoto údolí a svahy stejnojmenného masivu. Z logiky věci vyplývá, že napřed zbavili lesního porostu bezprostřední okolí potůčku, vesnice a její hospodářské plochy ležely v podstatě na jeho prameništi. Až potom začali postupně budovat polní plochy, sady a luční porosty, přičemž nepochybně postupovali v průběhu let od vlastní vesnice dál, ale není jisté kterým směrem. Pověst praví, že zánik vesnice spolupodmínil nedostatek vody, to by naznačovalo, že mimo jiné poměrně rychle odlesnili nejbližší okolí, zřejmě i svahy nad vesnicí, možná i samo temeno kopce. To všechno jsou plochy, z nichž se sbírala voda do potůčku, který sloužil zásobení Rouzeně. V době, kdy osadníci začali budovat vesnici bylo v potůčku vody trvale dost, protože byl všude les, který působil vyrovnanou odtokovou bilanci, ale po odstranění lesa nejspíše vzniklo jen občas průtočné koryto, které často vysychalo.

Takže je pravděpodobné, že osadníci si svojí pilnou těžkou prací podřízli větev na které seděli, porušili křehkou ekologickou rovnováhu části krajiny, kterou obhospodařovali, v tomto případě vodní režim, ale tyto souvislosti byly nad rámec možností jejich chápání. Následně totiž mohla jejich vesnice trpět sezónním nedostatkem vody, technická opatření k nápravě byla sice tehdy možná (vybudovat malý rybník), ale s nejistým výsledkem. Tak či onak mohlo se přestat vyplácet hospodařit v těchto místech a pokud se náhodou sešlo ještě více nepříznivých okolností, a doba po bitvě na Moravském poli byla na takové pohromy bohatá, tak nepřekvapí, že vesnici nakonec opustili a odešli jinam. Další možná příčina jejího zpustnutí, jak o tomto stavu hovoří listina o jejím obnovení z roku 1288 mohla být různá, třeba válečné události, její vojenské vyplenění. Čas zániku Rouzeně je možné určit rozborem střepů hrnců (obrázek 3), nalezených v místech osídlení, kolem roku 1300, spíše o něco dříve, méně přesně vymezuje dobu trvání vesnice, obsahuje totiž většinou střepy z posledního období života vesnice. Ale i tak lze odhadnout, že existovala sotva půl století, tedy předpokládané období jejího vzniku nedlouho před polovinou 13. století. Další překvapivě konkrétní představu máme o rozsahu území, které vesnice obhospodařovala, o jakémsi katastru, který je již dávno rozdělen mezi sousedící vesnice, Novou Ves a Vísku. Tak se při pohledu na mapu rýsuje plocha oválného tvaru o rozměrech 1,2 x 2,5 km, kde všude se vyskytují varianty jména „Rouzeň“ označující polní plochy, původně místa, která patřila k zaniklé vesnici. V době zániku vesnice těsně před rokem 1300 došlo totiž zde, stejně jako na mnoha jiných místech k přestavbě krajiny, zaniklou Rouzeň a její pole pokryly polní parcely, došlo k rozdělení jejího katastru mezi Vísku, především však z větší části směrem k nově vznikající Nové Vsi, která pohltila většinu zemědělské plochy zanikající Rouzeně. Její zánik nebyl patrně nijak dramatický, nýbrž postupný, a nakonec byla nejspíše plánovitě vyklizena. Osadníci nejspíše skutečně odešli, jak traduje pověst, jednak do sousedící Vísky, dílem Nové Vsi.
Obrázek 3

Obrázek 3: rouzeň,  artefakty nalezené v místě zaniklé vesnice. U keramických zlomků 2,5,6, a 9 je v čitateli zlomku číslo  fragmentu a ve jmenovateli pak průměr okraje v centimetrech.

Jediná stopa, která zbyla v písemných pramenech po zaniklé vesnici, je smlouva, kterou uzavřel vilémovský opat jako vlastník vesnice s Jistislavem z rodu pánů z Chlumu, kterou opat pustou Rouzeň pronajal Jistislavovi na dobu jeho života proti částce finančních prostředků. Jednalo se o 2,1 kg stříbra na kterou byl oceněn doživotní nájem pusté vesnice, což nebyla bezvýznamná částka, hlavně byla složena hotově, což klášter zotavující se ze škod utrpěných po roce 1278 jistě ocenil. Taková smlouva byla pro nájemce – Jistislava, riskantní, měl k dispozici vesnici a užitky z ní po dobu toliko jeho života, po smrti se měla vrátit (znovu)vybudovaná a prosperující zpět klášteru. Jinak řečeno čím déle by žil, tím déle (a tedy více) poplatků by z vesnice vybral. Podle tehdejších právních zvyklostí v tomto smluvním režimu musel Jistislav přivést nové osadníky do pusté vesnice, kteří by ji znovu vybudovali. Aby tam vůbec nějaké dostal, musel je něčím stimulovat. A sice tím, že nově vybudované domy budou v jejich vlastnictví a obdělávaná pole budou mít doživotně a dědičně pronajatá. To všechno lze zjistit právním rozborem této smlouvy.

Zajímavé je, že pokud skutečně v duchu smlouvy z roku 1288 opravdu přišli noví osadníci a podle datování střepů tam nalezených vesnice byla opuštěna kolem roku 1300, tak to tam příliš dlouho nepobyli, sotva deset let. Stejně tak se nezdá, že by se měnil půdorys vesnice, jak bylo obvyklé při jejím obnovení ve smyslu této smlouvy. Vysvětlení může být v podobě neuvěřitelnou náhodou v čáslavském kostele sv. Petra a Pavla dochovaného náhrobního kamene s rytinou právě toho Jistislava ze smlouvy roku 1288. Je na ní vzhledově mladý muž kolem třicítky. Pokud se jedná o jeho reálný věk v době úmrtí a smlouvu podepsal jako zletilý, to bylo v té době krátce po dvacátém roce věku, tak to sotva stihnul obnovit vesnici, ale je otázka zdali se mu podařilo stihnout čerpat z ní užitky. Po jeho smrti se měla uplatnit smluvní zásada o vrácení předmětné vesnice klášteru. Jak s ní dál klášter naložil, je otázka, současný stav je takový, že většinu pozemků pohltil katastr Nové Vsi, která tehdy téměř jistě vznikla, v rámci přeměny krajiny. Z menší části bylo připojeno území Rouzeně k již existující, sousední Vísce.

Je tedy pravděpodobné, že pozemková vrchnost – vilémovský klášter rozhodla o tom, že Rouzeň ležící nedaleko Vísky se přes (anebo právě proto) provedený pokus nevyplatí obnovit, část jejich pozemků se připojí k Vísce a větší část k nově vyměřené dnešní Nové Vsi, kam také odešli její obyvatelé. Bez zajímavost také není ani skutečnost, že Víska a Nová Ves leží na větším potoce. Tak totiž vypadala přestavba krajiny, méně vesnic obdělávalo větší části krajiny pomocí vyspělejších technologií obdělávání půdy. Rouzeň a Víska vznikly téměř jistě zároveň v období nedlouho před rokem 1250, v rámci jedné „osídlovací vlny“, rok 1300 přežila jen jedna. Takových příkladů je mnoho. Zcela výjimečná je ale stopa, která po Rouzeni zůstala. Po místu kde ležela, po jejím „katastru“, dávno rozděleném mezi sousední vsi, přesto různé varianty jména „Rouzeň“ ukazují kam až sahal (obrázek 1).

Jestliže přeměna krajiny kolem roku 1300 se dochovala v hlavních rysech včetně stop po zaniklé vesnici dodnes, tak mohutné kultivační úpravy (ve druhé polovině 70. let 20. století) v okolí zcela setřely zbytky několika úvozových cest které překonávaly poblíž Rouzeně údolí Novoveského potoka. Některé mohly být přístupové cesty k Rouzeni, některé však mohly být zbytky polomytické, nicméně reálně existující Libické stezky, která patrně procházela touto oblastí. Zanikly beze stopy, jedni z mála svědků doby třináctého století.

Další pozůstatky po středověkém osídlení (obrázek 3) jsou úlomky středověkých nádob v ornici v místech zaniklého osídlení, jako určitá zajímavost byla při povrchovém průzkumu poblíž Rouzeně nalezena také pravěká kamenná sekera. Tento druh nálezů není v oblasti typický, ačkoliv se občas vyskytne, může znamenat pohyb lidí v pravěku komunikací procházející údolím Doubravy. Závěrem je tedy vhodné upozornit na tyto nenápadné svědky dávno zaniklé minulosti, jejichž nálezy dokládají staré osídlení. Historii a prehistorii místa rodné obce totiž nepíší jenom odborníci v tichu pracoven, ale především poznatky přímo z daného místa, názvy neosídlených míst, archeologické nálezy, zbytky starých cest, zaniklé úvozy, rybniční hráze. Toto jsou informace, obvykle uschované v myslích lokálních patriotů, kde se co nalézá v polích a lesích v okolí rodné obce, které podstatně doplňují obraz zdánlivě beze stopy zašlé minulosti.

Literatura: Zdeněk Pehal, Zaniklá středověká vesnice Rouzeň u Nové Vsi u Chotěboře, k. ú. Víska, Havlíčkobrodsko 23, Havlíčkův Brod 2009, s. 7-33.

[ Aktuální známka: 1.82 ]

sipka Nejnovější inzeráty

23.10.2020 - Bojmany
nabídka (Jiné)
Věštění pomocí siderického…
••• Všechny inzeráty •••

sipka Anketa

Kvalifikovanou většinou byl všem státům EU včetně ČR vnucen princip rozdělování uprchlíků podle kvót určovaných Evropskou komisí. To fakticky znamená jakékoliv množství a napořád. Přitom miganti k nám podle všeho ani nechtějí a značná části z nich se nikdy také neintegruje. Existují rizika bezpečnostní i zdravotní. Jak se máme zachovat?

  Všechny přijmout a pozvat i další, ať žije multikulti! Huj!
126 (126 hl.)
  Přijmout je. Oni se určitě integrují. Určitě jim všem hrozí nebezpečí.
5 (5 hl.)
  Vybírat si. Důsledně. Jen ty, teří mají sami zájem zde zůstat a chtějí se integrovat!
26 (26 hl.)
  Nedá se nic dělat, jen brblat u piva, EU je pán...
3 (3 hl.)
  Dát najevo nesouhlas, petice, demonstrace. Vláda se o nás nepostará, pokud ji nedonutíme!
153 (153 hl.)
  Je to v pr... Jdu si koupit žiletkový drát a samopal!
36 (36 hl.)


Celkem hlasovalo: 349

sipka Nejvíce komentované

Databáze je prázdná!

sipka Důležité telefony a info.

Integrovaný záchr. systém: 112
Hasiči: 150
Záchranka: 155
Policie: 158
Městská Policie: 156
Lék. pohotovost: 327 503 484
Dětská pohotovost: 327 305 187
Zubní pohot. Rozpis Čáslav
Lékárny s pohotovostní službou
Pro alergiky: Pylový zpravodaj
Nabídka úřadu práce.
Jak přidat firmu do adresáře firem.

sipka Vtip pro Vás

Čáslav, Kutná hora a okolí - Kryšpín : Nějak se v tom ztrácím, pane. Co je to tedy vlastně ta svoboda slova? Znamená to, mít stejný názor jako Vy, nebo radši držet hubu?

sipka informace

Čáslavsko.net
Copyright Kryšpín, 2006

Kontakt (mail):
redakce(at)caslavsko(dot)net
admin(at)caslavsko(dot)net
(at) znamená zavináč @ a (dot) tečku .
Náš server podporuje:
Mozilla Sidebar (náhled, přidat)
Mozilla Search plugin přidat
Přidej na Seznam Přidej na Google

sipka Spřízněné weby

©2006 by Kryšpín | ATOM | RSS | WAP | Administrace | |
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Hostujeme u společnosti VDSOFT.EU.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků. Kopírování zde uvedených materiálů je bez souhlasu autorů zakázané a autoři za jejich uveřejnění nenesou žádnou odpovědnost. Uveřejněné články, příspěvky nebo komentáře etc. nemusí nutně vyjadřovat názor redakce.